Děkuji všem slušným lidem.

V tomto světě stojí za to žít, jen jde o to, jestli dokážu být lump. A to nedokážu...

Obávám se však, že není mnoho takových, komu moje díky směřovat. Tato společnost, tento stát, kde několik málo supů, kde právě tito jsou hrdi na svoji příslušnost k nim, udělala z člověka tvora, který nezapadá do ničeho, co se vyvinulo před ním. Stát, potažmo tedy společnost, si chrání svoje lumpy, slušný člověk je v pasti změti zákonů a předpisů, šitých na míru právě těmto lumpům. Morálka se posunula do roviny, kde normou úspěšnosti je více nakrást, beztrestně zlikvidovat kohokoli, s vědomím vlastní beztrestnosti. Je zcela bezpředmětné si stěžovat kdekoliv, komukoliv, na cokoliv. Ten, kdo by měl chránit, je záštitou amorálnosti, ten kdo by měl rozhodovat o spravedlnosti je nástrojem opaku. Pracující člověk zde z platu mnohdy neuživí ani sám sebe, zaměstnavatelé se v nejednom případě změnili ve státem podporované otrokáře. Polonahá žena na fotografii, která nic nevytvořila, je odměněna lépe než hasič, který zachránil život. Občanem odváděné daně, stát obratem lije na účty lichvářů a jím posvěcených zlodějů. Rodina se stala nástrojem, jak okrást toho, kdo je ještě ochoten pomoci a celé město lidí bez domova je pouhým tématem hovoru... Je třeba pokračovat..?

Důvody, proč toto snášet? Hledají se špatně a těch proč nikoliv, je přehršel. Tedy co s tím? Nic. Spousta krásných řečí a slibů nestačí, když vím, že kdokoliv, může kdykoliv cokoli a když má peníze, je ctihodný občan. Nechci toto snášet a vím, že to nezměním. Tedy děkuji, ale nechci, už nemám sílu… Dramatické? Hysterické? Možná, přít se nechci a nebudu, ale hlava je chladná.

Reakce poslance PS PČR, pana poslance Miroslava Opálky:

"..Co si občané odzvonili na náměstích a stvrzují ve volbách, to mají..." takto se chovají odpovědní zástupci a zákonodárci...