Přesně tolik občanů České republiky si ve dnech 25.10. – 26.10.2013 jako svého zástupce vybralo člověka s minulostí, neutrálně řečeno, problematickou. Můžeme diskutovat o tom, proč se to stalo, ale to je asi tak všechno. Prostě se to stalo.
Pan Paroubek svého času, když mu bylo úzko, na plná ústa deklaroval, že se spojí i s marťany aby dosáhl svého. Věděl co říká, žádný zákon mu nezakazoval povolat marťany do společného šiku a věděl, že by uspěl.
Dnes žádný zákon nic neříká o čistém lustračním osvědčení pro ministra, přesto můžeme sledovat zajímavý cirkus. Vsadím svoje poslední boty, že v případě, kdy by pan prezident uspěl se svým palácovým převratem a pan Hašek by skládal vládu, nebo nedej bože, že by zabodoval SPOZ, a následně se provalilo, že některý z nominantů do vlády vzešlých z tohoto spolku má škraloup z minulosti, byl by text zákona tím hlavním a nezbouratelným pilířem. Vlastně všechno by bylo v pořádku a ti právníci, co vykládají zákon jinak, by měli vrátit diplomy. Nesmělo by se protestovat ani potichu, abychom náhodou nechtěli být označeni za idioty.
Mnozí, zcela jistě, máme v živé paměti nejrůznější proklamace nejrůznějších postav z předvolebního a následně povolebního boje, kdo s kým ano, kdo s kým ne a proč. Kdyby to všechno měla být pravda, měli bychom další termín voleb. Ale protože politika je uměním nemožného, mnohá tabu padla a výsledek je takový, jaký je. Není ideální, ale… že jo. Až sem by se to dalo chápat lidsky, protože jen blbec nemění své názory, zvláště když by to mohlo vést k jakémus takémus prospěchu celku. Kdo je frajer, tak nejenže změní názor, ale i otevřeně prohlásí, že situaci neodhadl zcela realisticky a přizná, že věci se mají jinak, než to původně linkoval, a nebude dělat zbytečné problémy.
Vítěz voleb, ať už jakýkoliv, upekl dort, sice spíše ve stylu pejska a kočičky, ale s trochu sebezapřením jakž takž nějakou dobu snad jedlý. Avšak pan zodpovědný jen sám sobě, se nechal slyšet, a nechal se slyšet poměrně hlasitě. Když už mu to i podruhé neklaplo jak chtěl, tak aby „posunul věci kupředu tím správným směrem“, začal si diktovat podmínky. Pořád mu tam něco nevonělo. Jenže ouha, kosa narazila, střelivo došlo. Takže co teď. A začala známá loutkohra. Aby alespoň něco bylo zdánlivě po jeho a alespoň něco z tváře zůstalo, schází se mimořádně vláda v demisi, aby proti všem pravidlům správné výrobní praxe (dle pana Rusnoka), posvětila návrh novely služebního zákona a parlament jej mohl mimořádně posunout do prvního čtení, aby z 927 240 dospělých ale nesvéprávných se stali svéprávní.
Pan prezident se tak bude moci bít v prsa, jak prospěl společnosti, poděkuje všem zúčastněným za konstruktivní přístup, jen bude muset s odporem a raději víceméně už potichu sežvýkat pana Dienstbiera, pana Stropnického, pana Jurečku.
Pane prezidente, tajně doufám, že to bude na dlouhou dobu poslední vzepětí, a že zůstanete u kladení věnců. Obávám se, že jako politik, máte svoji dobu za sebou, na politikaření opravdu nejsme zvědaví.
