Když jsem uviděl obálku pomasakrového vydání časopisu Charlie Hedbo, která ve třímiliónovém nákladu zaplaví multikulturní Evropu, nevěřil jsem vlastním očím. Vše je odpuštěno? Vše je odpuštěno! Rozumíte tomu někdo? Té redakci vystříleli deset kolegů a ono je po pár dnech vše odpuštěno! To je nejbizarnější a nejčernější humor, který jsem kdy kde našel.
Pokud je to ovšem jako vtip myšleno. Já se velmi obávám, že nikoliv. To jen redaktoři extrémně levicového týdeníku naskočili na oficiální panevropskou vlnu pokrytectví , přetvářky a falešné solidarity. Všichni jsou najednou Charlie. Všichni bojují za svobodu slova, za evropské „hodnoty“, všichni musí vědět, že vraždy a terorismus nejsou islám. To si jen pár fanatiků hraje se samopaly, pár extrémistů řeže jinověrcům hlavy nebo vyhlazuje celé vesnice v Africe. Naši domácí evropští integrovaní muslimové jsou ti hodní, těm se omlouváme, těm je vše odpuštěno. A přivezeme si jich ještě víc. Až je tedy přestane bavit to podřezávání krků, znásilňování žen a masové vraždění na divokém východě. Ať si kluci užijí taky něco u nás.
Jestliže jsem se podivoval na faktem, že francouzská policie v první fázi reagovala na ohlášení masakru v redakci Charlie Hedbo vysláním tří četníků na bicyklech, jestliže se mi chtělo zvracet nad populistickými řečmi socialistického presidenta Hollandeho a jeho pimprlovým divadýlkem v čele „Pochodu jednoty“, kdy chtěl celé dramatické představení multikulturního obohacování Evropy přikrýt mlhou politicko-korektní falše, obálka zítřejšího vydání časopisu mě doslova šokovala.
Nenapadlo mne nic jiného než, že si to ta sluníčková skupina komsomolců „humoru“ snad opravdu zasloužila. Jenže já nejsem primitivní vrah. Nejsem fanatik. Jsem člověk, který se umí povznést nad nadsázku, nad provokaci, nad několika tahy tužkou. Nejsem přesvědčený Charlie, ale ani bych neřešil jejich světonázor kalašnikovem. Pokud by však někdo hromadným vražděním řešil světonázor můj, moji svobodu, moje slova … ruku bych mu po týdnu určitě nepodal, neodpustil, nepodlézal, nesluníčkoval.
Orwellovsky socialistická Evropa ryje držkou v zemi. Daňovými loupežemi ožebračená tradiční produktivní část společnosti je stále více a více ponižována svými „demokraticky zvolenými“ vládci i po stránce duchovní i morální. Pro naplnění pochybné potěmkinovské vize multikulturního sociálního státu se novodobí marxisté neštítí už ničeho. Aby si nerozhněvali svoji volební většinu, kterou stvořili sociálním uplácením, importem nepřizpůsobivých či výrobou nesmyslných erárních trafik, musí propaganda vyrábět už i tak lidský charakter dehonestující počiny jako je výše zmíněná obálka časopisu.
Čím to může všechno skončit? Uličními nepokoji, rabováním, terorem, válkou? Co si pak napíšeme na na ruiny našich kdysi krásných měst a na naše hroby, na kterých budou tančit ošátkovaní obohacovači naší zničené kultury a sociálně usmíření „správci“ našich bývalých majetků a hodnot? Vše je odpuštěno?
Psáno pro a více na: pravyprostor.cz (diskuse bez registrace)
Související články:
