Hodně lidí si myslí, že volbou ČSSD nebo ještě “lépe” ortodoxních bolševiků z KSČM nastane konečně v České republice ten pravý sociální ráj pro “všecky obyčejné člověky”, jako mávnutím kouzelného proutku zmizí korupce, rozkrádání státního rozpočtu, žebráci, feťáci i bezdomovci z ulic, nezaměstnanost, poplatky u doktora, že bude zadarmo škola, vlak, autobus, tramvaj i prášky na bolení hlavy během kocoviny, a že konečně i duševně a materiálně chudý proletář dostane na sociálních dávkách tolik, že si bude moci užívat stejně jako továrník, živnostník, kulak či podobná zbohatlická verbež, která to vše bude muset zaplatit, protože “tak je to spravne, tak to musi byť”.
ateo.cz
Přesně na tuto notu hrají ve všech předvolebních kampaních socialisté s komunisty. Farizejsky využívají “momentální” zaostalosti většiny svého elektorátu, který je totálně znechucen zlým a nespravedlivým světem kolem sebe, neboť Klaus rozkradl republiku a basta! To si přeci nedovolil za vlády jedné strany ani generální tajemník! Byl klid na práci, pořádek na ulicích, mír, všichni měli zaměstnání, škódovku v garáži, chalupu do štoku a pívo za kačku sedmdesát!
Co dneska? Všechno špatně! Neorganizovaná mládež poslouchá imperialistickou hudbu, vrahové z Wall Streetu se v klidu promenují po Václaváku, časopisy plné nechutných nahotinek, každý si může říkat i psát co chce bez moudrého dozoru ČÚTI, žádné radostné plnění pětiletých plánů, žádné noční dobrodružství před prodejnou Kovomatu při čekání na sovětskou barevnou televizi. Žádné nalinkované životy dle závěrů XX. sjezdu, jen chaos, volnomyšlenkářství a všude samé antisocialistické reakcionářské živly. Tolik lehký nástin hlavních “myšlenek” nejzarputilejších vyznavačů hesla: “Zlatí komunisti!”, kterých přibývá, i díky politice současné vlády, geometrickou řadou.
Skoro by se chtělo říci, že jedinou, ale zato velikou výhodou období budování socialismu bolševického typu v naší vlasti bylo jasné rozdělení společnosti. Prospěchářská bezcharakterní hovada, která se pro svůj vlastní užitek neštítila ničeho, včetně udávání vlastních spoluobčanů StB a kolaborace s ruskými okupanty, se lehce poznala dle vlastnictví rudé knížky. Na té si vybudovala svoji kariéru, většinou jiných předností nemaje. Čest několika málo vyjímkám z období jara 1968, které možná naivně uvěřily tezi, že komunismus se dá nějakým způsobem reformovat.
Že je to premisa více jak bláhová se ukázalo i v roce 1989, kdy přišel faktický bankrot sovětského bloku řízený z Moskvy a korigovaný z Washingtonu, aby se předešlo krvavému násilí, rabování a věšení na lucerny. Cenou za tuto poklidnou sametovou selanku je však stav společnosti, ve které se nacházíme nyní.
Společenský řád se ve své podstatě nezměnil, stejně jako nomenklaturní kádry uzurpující si hospodářskou i politickou moc. V drtivé většině se jedná o staré bolševické rodiny s přímými vazbami na všemocnou StB. Nikomu se o tom nechce moc psát, nikdo o tom nechce příliš mluvit. To ale neznamená, že to není relevantní fakt. Hrůzné je však zjištění, že socialistický myšlenkový a klientelistický mor prorostl i do celé, dříve nazývané, západní Evropy a formou direktiv z Bruselu nám jej, jako bacil těžce nemocnému, roznáší po naší domovině.
Tato doba není pro pracovité a slušné lidi se svědomím. Podstatou řízení celé společnosti jsou, stejně jako v roce 1948, hyenismus, nenávist a primitivní volební nesplnitelná hesla, už předem braná jako lež nezasazená do reálného rámce. Opravdu velké peníze se nevydělávají, ale kradou. Bohatství společenských elit nepochází z tvrdé dřiny, ale z přerozdělovacího socialistického kolotoče, kde vždy správně ukápne na správné účty či do krabice od vína. Čím větší hajzl, který se neštítí ničeho, podrazí kdekoho a jakýsi morální kodex je mu jen k smíchu, tím lepší postavení, nahrazující dřívější členství v KSČ, tím větší mocenský vliv v současné politické partaji, tím větší možnosti k odklánění peněz z daňového výpalného do vlastní kapsy.
Může za to divoký kapitalismus 19. století, nastolený v našich krajích po Velké listopadové sametové revoluci? Mohou za to vyčpělí antikomunisté, neustále připomínající komunistický koncentrák? Mohou za to pravicoví fanatici, obhajující malý stát, nízké daně a velké osobní svobody? Může za celou tu deziluzi, morální devastaci a většinovou všeobecnou bídu od výplaty k výplatě, či od dávky k dávce, něco, před čím svoje soudruhy varovali a čím je strašili Marx, Lenin či Gottwald? Nikoliv přátelé! Ten bájný kapitalismus do našich končin po roce 1989 bohužel nepřišel.
Byl nám po dohodě nainstalován nový konzumní socialismus s poměrným dostatkem krmení, s dovolenou u moře na úvěr od Providentu a možností hypotéky od cizokrajné banky, která udělá z většiny občanstva poslušné otroky nového řádu. Byly nainstalovány nové politické strany plné starých tváří, byla nám dovolena hra na volby, které stejně nic nemění. Plácáme se v tom a nechce se nám ani věřit, jak jsme bolševikovi sedli na lep. Točíme se jako pes v kruhu za vlastním ocasem a musíme si konečně uvědomit, že jediná cesta ven je toto všechno si otevřeně přiznat.
Tomuto kroku však absolutně brání nekonečná zaslepenost a naprosté nepochopení principů, na kterých je postavena svobodná a prosperující společnost ze strany lidí, kteří jako prioritu svého žití vidí jistoty poskytované jim státem. Státem prezentovaným všemi těmi korupčními zloději, ekonomickými břídily a kavárenskými intelektuály, na které potom v hospodě u piva nadávají. Je totiž úplně jedno, jestli vládne ODS s Kalouskovou TOP09 nebo ČSSD s bolševiky. Je to všechno jedna banda, která má jen jiná trička, od roku 1998 spojená i opoziční smlouvou. Je to stroj na ožebračování produktivního obyvatelstva, stroj na tisíce nesmyslných zákonů, stroj vezoucí nás neomylně opět k totálnímu krachu.
Za socanů, i třeba v koalici s komunisty, tedy lépe určitě nebude. Ba naopak. Jestliže Kalousek má alespoň snahu nedat naši vlast finančním spekulantům na stříbrném podnose, ačkoliv tím hlavně jen šikovně kamufluje svoji socialistickou politiku nekonečného vyhazování peněz oknem, aby byl schopný uživit svoje kmotry, za vlády ČSSD se protrhnou stavidla “ekonomické stupidity” úplně. Dluhy se neplatí, zdroje jsou, křišťálově čisté dotace, pobídky zahraničním investorům, montovny. Však si snad někdo ještě pamatuje spanilou jízdu na dluh od Miloše Zemana po Jiřího Paroubka? Nebo už ne?
Žabomyší války o to, kdo je horší, jestli modří nebo oranžoví jsou dnes k smíchu. A jejich pěšáci ještě více. Nepochopili totiž vůbec nic a také si nic jiného nezaslouží, než aby si s nimi někdo po celý život vytíral řiť.
Pokud uvažuji jako prase na porážce, chovám se jako prase na porážce, prasetem na porážce zůstanu. Musím se postavit, zvednout hlavu a vzít svému řezníkovi nůž. Musím se zbavit mediálně vštěpovaného strachu a celoživotní připosranosti. Třeba volbou malých stran nebo tváří, které jsem neviděl na titulce v bulváru. A třeba i tím, že nebudu vyžadovat ty státní socialistické jistoty na každém volebním plakátu. Když totiž příjde na lámání chleba, má ten slepě glorifikovaný sociální stát pro svoje lidi stejně jen vztyčený prostředník. Poučme se konečně z moudrých slov Benjamina Franklina: “Kdo se vzdá své svobody, aby získal jistotu, ztratí nakonec obojí.”
K napsání tohoto článku mně vedly, ať jakkoliv “cinknuté”, předvolební průzkumy před podzimními či prezidentskými volbami, kde opět kralují provařené parlamentní partaje či podobně provařené tváře, a shlédnutí několika minut volebních Otázek Václava Moravce. Opravdu mne oblévá studený pot hrůzy z toho, s jakou vehemencí zase národ strká hlavu do stejné oprátky. Jak se od někoho, kdo si nasadí masku pachatele dobra a za naše peníze polepí plakáty všechna nároží, dožaduje řešení nezaměstnanosti, korupce, zlodějin, sociální vyloučenosti a dalších problémů všehomíra pomocí peněz, které musí být před tím finančními dráby někomu produktivnímu ukradeny. Socialismus neskončil, socialismus trvá a určitě ne socan, tím méně ortodoxní komunista, nás jej nezbaví.
