Tragédie pozitivní rasové diskriminace

Inspirací mi byly včerejší hlavní zprávy na všech českých TV stanicích. Většina domácího zpravodajství se ať přímo, či nepřímo této otázky dotýkala. Mám na mysli utonutí dvou mladíků při útěku před policisty a úmrtní malého, těžce rodiči zanedbávaného chlapce v  Ústí nad Labem.  Záběry kamer odhalily, kdo že to vlastně umřel. Otázka zní proč a kvůli komu ?

Celý svět má problém. V každé zemi žijí občané pracující na jejím rozkvětu, platící daně, slušně se chovající. Na opačném konci společnosti pak najdeme mnoho lidí, kteří se životem protloukají v lepším případě s nataženou rukou ke státem rozdávaným sociálním dávkám, v horším případě si pomáhající trestnou činností. Předesílám, že naprosto chápu ty, kteří za svůj pád na dno nemohou z důvodu "vis major", tedy nemocí, v dobrém úmyslu konaného chybného životního rozhodnutí spojeného s kritickým vyústěním, slušné lidi jinými podvedené či zneužívané, dlouhodobě pracující, kteří se ocitli na dlažbě například z důvodu krachu firmy. Pro tyto všechny musí existovat sociální síť, která jim pomůže a postaví je znovu na nohy, popřípadě jim uleví, pokud sami opravdu nemohou sobě pomoci.

Moje myšlenky se však včera upíraly k jiné sortě našich spoluobčanů. Naše politická reprezentace, v čele se zákonodárným sborem, rozdělila obyvatele ČR na dvě skupiny. V první je společenství lidí, jejichž hlavní povinností je platit daně. Tito nebožáci chodí každý den do práce, pracují do úmoru, někdy i v sobotu a neděli a jejich odměnou jsou obálky s modrým pruhem, kdy při jejich otevření se dozví kolik zapomněli zaplatit FÚ, OSSZ nebo zdravotní pojišťovně a kolik za to musí doplatit penále. Druhou skupinou jsou zmanipulovaní, sliby a sociálními dávkami placení voliči populistické levice. Jejich jedinou povinností je jednou za čas přijít k volbám a vhodit do urny ten správný hlas. Celou dobu mezi volbami jim pak za to chodí jednou měsíčně složenka od sociálního úřadu, na kterou vybírají peníze zaplacené do státní kasy skupinou číslo jedna. Bohužel takovýchto spoluobčanů přibývá každý den geometrickou řadou. Paroubkovsko-Filipovská hlasovací mašinérie před posledními volbami jim přidala tolik výhod a peněz, že náš stát už tyto náklady ani není schopen utáhnout.

Již Karel Čapek kdysi napsal, že posledním slovem komunismu je vládnout, nikoliv zachraňovat, jeho jeho velkým heslem je moc, nikoliv pomoc. A s prominutím, přesně tímto se při schvalování sociálních zákonů naše "demokratická" růžová i rudá parta zákonodárců řídila. Stvořila, pod pláštíkem právě té pozitivní diskriminace, velkou skupinu lidí, která jim má být vděčná. Vděčná za to, že nemusí chodit pracovat a přesto si žít někdy lépe než udřené pokladní z nákupních center, ztahaní dělníci z nadnárodních montoven, malí živnostnící, kteří nevědí co dřív platit. S nadsázkou řečeno - místo aby lidi naučila ryby chytat a dala jim k tomu odpovídající podmínky, raději, kvůli vlastní nenažranosti a strachu o koryta,  jim je servíruje na zlatém podnosu.

K čemu to však vede? To bylo ukázáno právě ve včerejších TV novinách. Takto servírovaných ryb si lidé přeci ani nemohou vážit. V mozku mají zakódováno: budu li mít málo, musím na sociální úřednici hodně křičet a dostanu víc. Dostanu bez ohledu na to, že stát má biliónový dluh, bez ohledu na to, že jsem v životě nepracoval, dostanu protože jsem opálenej víc než ostatní, dostanu, protože to tak Jirka, Bohuslav, David, Vojta a jim podobní v parlamentu odmávali. Co tedy mám celé dny dělat ? Hlavně děti. To je dobrý zdroj příjmů !!! Když jich mám potom tolik, že je ani nezpočítám, složenka od ČSZP bude pořádně zajímavá. Jenomže, peníze stačí tak na cigárka a trochu té ohnivé vody. Jelikož se nudím, tak se bez nich neobejdu a mám velkou spotřebu, taky občas něco šlehnout není špatný, to však taky stojí "love".   Takže nejdřív přestanu platit nájem, elektřinu, vodu plyn, pak v zimě topím podlahou, okny, kuchyňskou linkou. Když mi zůstanou holé zdi v rámci pozitivní diskriminace, zažádám o nový byt, abych se díky pánům Uhlům, Veselým a dalším, mohl opět pomalu začleňovat do většinové populace. Nedej bože, aby někdo řekl, že si za to můžu sám ! To hned vím, co říkat do kamer - rasová diskriminace.  Takže zase dělám děti. Malinko zapomínám se o ně starat, naučím je akorát jak si přilepšit sběrem drahých kovů, sem tam malou či větší "čórkou", a když je nejhůř, pozvu tlupu novinářů a ty špinavé, hladové, špatně bydlící děti ukážu na kamery. Pozitivní diskriminace pak zase zafunguje. Budu v klidu.

Jenomže co tímto přístupem náš "sociální" stát vzkazuje našim spoluobčanům? Pracovat se nevyplácí ! Do práce chodí jen vůl. Nejlepší je čekat s otevřenou hubou na pečený holuby. Však on to někdo za nás "zatáhne"! A co víc, dluhy se přeci neplatí, alespoň ty státní, jak tvrdil v jedné televizní debatě sociální guru Jiří Paroubek. Jenomže mám obavy, že tragických zpráv o mrtvých zanedbaných, popřípadě kradoucích dětech bude tím pádem v našich zpravodajstvích přibývat. Bůh s námi.