Tragédie pozitivní rasové diskriminace II., aneb bílé svině

  V současné době se na tomto blogu objevila spousta článků na téma rasismus a soužití s údajně diskriminovanou menšinou našich spoluobčanů, které někdo nazývá Romy, jiný Cikány. Jako jeden z prvních jsem si dovolil toto tabuizované téma otevřít ve svých příspěvcích, které si můžete přečíst zde a zde, přičemž ve druhém z odkazů jsem se dokonce postavil na stranu senátorky Liany Janáčkové, kterou média překřtila na neřízenou střelu z Ostravy jen proto, že si dovolila říci veřejně to, co si stejně myslí všichni lidé žijící poblíž romských ghett.

Myslím, že tento problém je časovanou bombou, na které sedíme již delší dobu a její výbuch je neodvratitelný. Katastrofa, která se blíží mílovými kroky zasáhne každého z nás. Populistická politika polistopadových vlád, gradující paroubkovsko-filipovskou hlasovací mašinérií před posledními parlamentními volbami, umožnila celkem spokojený život této minority, když nejlepším zdrojem obživy celých klanů je výroba potomků, znamená jediné – populace nepřizpůsobivých brzy dosáhne takové výše, že nebude v silách daňových poplatníků tuto skupinu lidí uživit.

Abychom zachovali objektivitu, nutno podotknout, že mezi těmi, kdo si svůj život nalinkoval jako sociální pijavice s neustále otevřenou hubou na úřadech vyplacejících dávky je i určité procento “gádžů” a naopak. Znám pár lidí, kteří mají poněkud snědší pleť, ale nikdy bych je Cikánem nenazval, neboť se nechovají dle výše zmíněného vzorce a tak by mně bylo jedno i kdyby měli kůži jak antracit.

Jednoduše a prostě, nejde o vzhled ani barvu opálení. Označení “ cikán” se v naší společnosti vžilo pro skupinu lidí, jejichž jedým životní cílem je “ojebavať gadže”. Že mají ve zdrcující většině poněkud více kožního pigmentu v barvě hnědočerné je jen smutným konstatováním.

Naše společnost se snaží situaci nepřispůsobivých skupin obyvatelstva řešit v rámci tzv. sociálního smíru již delší čas. Mnoho pseudohumanistických moralistů si na tom dokonce vybudovalo velmi slušnou živnost. Výsledkem jejich činnosti jsou však jen hovadiny s plakáty v tramvajích, zbytečné brožurky, či občasné plamenné projevy v médiích. Hlavně když penízky ze státního rozpočtu, popřípadě fondů EU, tečou proudem. Že se občas nemůže najít vyúčtování, nebo že jsou použity na projekty z nichž největší profit mají sami “ochránci” utlačovaných je paradoxem naší doby. Však on to ten pitomý pracující a vydělávající daňový poplatník zase zaplatí a černá díra se může plnit dál.

Jediné, čeho tyto spolky ochránců diskriminovaných menšin a všechny podbízivě socialistické vlády po druhé světové válce dosáhly je totální sociální apatie drtivé většiny této cikánské komunity. Absolutní nezájem o budoucnost, ztráta sebeúcty, pocit ukřivděnosti a nenávist k ostatní, poněkud životně úspěšnější, populaci.

Největším neštěstním je však politicky nastavená laťka z úst a per úředníků v Bruselu, ochotně přijímaná všemi “odborníky” na soužití v naší vlasti, kdy obyčejný člověk, který celý život poctivě pracuje a platí nekřesťanské daně, musí se mít na pozoru, aby náhodou některou z těchto pijavic neurazil poukázáním na její chování. Nesmí ukázat prstem na vybydlené sídliště typu Chánov, nesmí se ptát na neuvěřitelné procento invalidních důchodců a nezaměstnaných této minority, nesmí poukázat na poměr zlodějů, podvodníků a násilníků ku poctivě se živícím, nesmí se podivovat nad převahou cikánských dětí v dětských domovech, nesmí, mesmí, nesmí.... Může jen platit daně a držet hubu a krok.

Až tedy přijde doba, kdy se z minoritní skupiny stane majoritní, bude zle. Kdo potom dá těm dnešním “diskriminovaným” peníze na cigarety, pálenku a pár špeků ? Kdo jim vymění vybydlené domky za nové ? Kdo se postará o další a další rodící se děti ? Kdo jim dá příspěvky na mobilní telefony, automobily a pastelky ? Cikány jsme jen naučili chodit na poštu se složenkou a nahlas křičet do televizních kamer: “Jsem dyzkrymynovany !” Tímto je vykoupen ten démonizovaný sociální smír. Když přestanou pošťáci nosit červené papírky s pěkně zaokrouhlenou sumičkou na známé adresy, co bude následovat ? Motto “ojebať gadže” je pevně zafixované v hlavách celých generací, takže, když to nepůjde po dobrém, bude to muset jít po zlém. Jak to umí, ukázali na Slovensku, když jim dávky jen maličko snížili. Násilí, rabování obchodů, čórky. Nastane tedy otevřený boj ?

Vím, že tento scénář může působit poněkud nadneseně, ale zamysleme se. Přinuťme naši politickou reprezentaci k jedinému možnému řešení. Rovnost před zákonem pro všechny. Jak při přijímání výhod, tak i při plnění povinností. Podpořme otevřeně Janáčkové, Čunky a starosty měst i vesnic, kteří se nebojí otevřeně nazvat vřed vředem. Naučit člověka chytat ryby je pro budoucnost daleko lepší řešení, než mu ji dnes servírovat na zlatém podnosu.

Otázkou je, zda nejsme v bahně pozitivní rasové diskriminace až příliš zapadlí. Jestli vůbec existuje cesta zpět. Zcela určitě bude tento článek označen za rasistický, avšak pokřiky “Bílá svině!” za přítomnosti příslušníků Policie ČR, či sprejované nápisy “SMRD BÝLÝM!” na zdech domů se přehlížejí jako úsměvné zaškobrtnutí z mladické nerozvážnosti “utlačovaného” individua.

Moje životní krédo je umět se postarat sám o sebe a žít svobodně. Nepožaduji od státu nic, jen aby se mnou zacházel slušně a nezneužíval mne. Chci snad tak mnoho, když toto požaduji i od ostatních lidí v plné síle ? Nebo jsem blázen, když mi vadí fronty “invalidních důchodců”, nefachčenků, alkoholiků a feťáků, kteří v životě nepracovali, na sociálních úřadech ? Jsem blázen, když chci, aby zákony platily pro všechny stejně ? Jsem blázen, když chci rovné podmínky pro život pro každého z mých zdravých spoluobčanů ?