Socialisticky živořit nebo svobodně žít?

Za komunistů byl život jednoduchý, nekomplikovaný, předem narýsovaný usnesením sjezdu KSČ. Všichni měli práci, jistoty, šťastnou budoucnost. Každý pracoval podle svých schopností a dostával od strany podle svých potřeb. Komu to nestačilo, ten si tak trošku přikrádal ze státního, protože to vlastně bylo všech. Tak byli vlastně všichni šťastní a spokojení a společně litovali vykořisťované chudáky v továrnách Mercedesu či živořící západoevropské důchodce na dovolené ve Španělsku.

Když tento báječný, lidský, nejspravedlivější společenský systém v roce 1989 vinou západních imperialistů a vrahů z Wall Streetu zkolaboval, koukalo na to stádečko s rudými klapkami na očích velice nechápavě. Ještě včera je soudruh předseda ujišťoval kterak plníme a překračujeme plány pětiletky, jak pomocí našeho vzoru Sovětského svazu doženeme a předeženeme zahnívající kapitalismus v USA, jak vyhráváme boj s americkým broukem i s objektivními příčinami dílčích neúspěchů budování rozvinuté socialistické společnosti. Najednou se soudruzi z StB, VB či armády ani nejsou schopni vypořádat s hrstkou protirežimních živlů, nepovolají lidové milicionáře do zbraně, tanky nechají zahálet mimo Prahu. Proč?

Snad ne kvůli tomu, že na severu republiky se už pomalu nedá dýchat? Snad ne kvůli tomu, že většina fabrik se pomalu rozpadá a jejich výrobky jsou dobré akorát tak pro třetí svět? Snad ne kvůi tomu, že zadrátovaný socialistický koncetrák už vyčerpal všechny svoje nakradené zdroje a Moskva nemá zájem udržovat tento vybydlený skanzen dále při životě, neboť sama je těsně před totálním bankrotem?

To si kovaný komunista nikdy nepřizná a nikdy nepřipustí. Raději se bude se slzou v oku do nekonečna dojímat nad tím jak si za vlády jedné strany postavil barák do štoku, děckám v Akci Z školku, za deset let našetřil na “škódovku”, každý den udělal deset piv po 1,70 Kčs, do práce si chodil odpočinout po fušce a ještě ho nikdo nemohl ani vyhodit, ani po něm vykořisťovatelsky chtít nějaké otrocké výkony. S maminou jednou za pět let do Jugošky, na vánoce kolekci od ROH, na MDŽ tulipán a chlebíčky. Do hajzlu s nějakou svobodou, odpovědností a snahou být lepší. Komunistovi nevadí, že žije po krk ve sračkách, že mu chlívek padá na hlavu, že ke žrádlu dostává ty nejnechutnější pomeje, a že se nemůže svobodně vydat na cestu ven z tohoto zmaru. On jen sleduje, jestli ostatní nemají ve žlabu o něco málo více než on. Pokud jsou od bláta a hoven, podvyživení a smradlaví, všichni okolo kam dohlédne, je spokojený. Má svoje jisté.

Jenomže pád sovětského bloku ta dvířka od zatuchlého komunistického chléva otevřel. Pro velkou část naší populace – bohužel. Oni to nechtěli. Chtěli se dál rochnit v mrvě a potichu si sem tam zaremcat, že do krámu nepřivezli vložky. Podstata systému jim však vyhovovala. Najednou zažívali pocit celý život v klecích zavřených zvířat v jednom okamžiku propuštěných do volné přírody. Tolik nástrah, tolik neobvyklých věcí, tolik neřešitelných situací. Což o to, najednou dostupné chutné plody, šťavnaté pochoutky a volnost pohybu se jim líbila, ale co to? Ono se pro to musí něco udělat, někam jít, nějak se snažit. Už jim nikdo nenasype každý večer do koryta? Tak to tedy ne!

Máme přeci svobodu a hlavně demokracii. Nejprve pár nejvíce zaslepených, ale dnes čím dál více rudým morem zasažených mozků toužebně hledí zpět ke svému socialistickému chlévu. Svým volebním lístkem a životním postojem táhnou celou společnost zpět. Jsou v podstatě ve všech rozhodujících politických partajích, znovu obsazují nejdůležitější mocenské funkce, jsou bohatě zajištěni korupčními zdroji eurosocialistické ekonomiky. Divadelní fraškou o změně politického režimu se jim podařilo obelhat rozhodující část elektorátu, že prožíváme konec prohnilého kapitalismu a bude lepší se opět vzdát své hrdosti, občanských i ekonomických svobod, neboť tentokráte k nám příjde šťastná budoucnost se soudruhy z Bruselu.

Já opravdu nechápu proč znovu strkáme hlavu do stejné oprátky. Proč tolika lidem vadí možnost být silným a svobodným jedincem? Proč vyžadují na každý životní úkon armádu policistů, úředníků či politických parazitů? Proč si myslí, že je někdo bude celý život podporovat za jiným ukradené peníze? Proč se tolik lidí bojí omezení role státu, snížení byrokracie, malých daní, zrušení nesmyslných dotací či regulací? Proč tuto osobní zbabělost halí do bolševického hávu sociálních jistot a pomáhají tak těm nejhoším, všehoschopným společenským kreaturám k moci a otevírají jim tak cestu ke státním korytům, k soukromým kapsám poplatníků, k řízení cizích životů? Ano, můžeme všichni společně živořit s rypákem v zemi, ale není lepší konečně svobodně žít a dýchat?

Pochopí někdy konečně ten pověstný “obyčejný” člověk páně Paroubka, jak ho třeba právě on, ale i ti ostatní, jako mu z oka vypadlí, vychytralí, demagogičtí, mocichtiví a nikdy u státních krmelců dosytosti nenažraní, následníci nomenklaturních bolševických kádrů, maskující se za různé politické barvy, tahají celý život za nos? Jak mu dělají ze života peklo, jak jej okrádají, jak z něj vysávají život? Jak si na něj pomocí zákonodárné moci vyrábějí nové StB, nové milice a nové dráby v podobě byrokratické mašinérie, exekutorské a soudní mafie, právní či daňové džungle? Pochopí někdy tento obyčejný člověk, že to je všechno nikoliv pro jeho dobro, ale výhradně jen pro dobro parazitických sviní, které by se jinak ve volné přírodě, tedy ve svobodné a spravedlivé společnosti, neuživily? Pochopí někdy obyčejný člověk to divadlo, kterého je aktérem? Pochopí někdy tu populistickou demagogickou faleš? Pochopí někdy jakého ze sebe dělá vola?

Diskuse bez registrace a mnoho dalších článků: ZDE.