Ryjeme držkou v zemi?

Ještě ne úplně, ještě máme co žrát. Ještě nemusíme chodit po ulici s nabitým kvérem a doma do oken instalovat mříže. Ještě pořád si vládnoucí oligarchie může za naše peníze koupit relativní klid a společenský smír. Ještě nikdo nevisí na lucernách. Obávám se však, že se jedná o pověstný klid před bouří.

Kdy nastane velký třesk až se lidé utrhnou ze řetězů, kterými jsou jako novodobí otroci připoutaní ke svému “sociálnímu” státu? Kdy konečně většina prohlédne falešnou demagogickou hru “demokratických” uzurpátorů moci? Kdy konečně většině lidí dojde prostý fakt, že se stali jen podvedenou námezdní silou určenou k vyždímání na morek kosti, okradení a zahození? Kdy jim konečně dojde, že celá politická mocenská scéna je jen jedna velká kriminální mafie (byť “různých” barev), která si pomocí nesmyslné džungle zákonů, příkazů či vyhlášek stvořila stát jako “legální” monstrum na okrádání a manipulaci se životy svých poddaných?

Od prvních krůčků nám vštěpují do hlavy, že musíme být poslušnými ovcemi, které musí plnit své povinnosti, žít v souladu se zákony své vlasti, platit daně a akceptovat veškeré rozmary zrovna vládnoucí party. Za komunistů jsme tak brali jako “normální” věc, že naše domovina je zadrátovaný koncentrák, ve kterém se i za špatné slovo zavíralo do kriminálů či do pracovních táborů. Dle tehdy platných zákonů, dle patologických vizí a fantasmagorických představ bolševických vůdců, dle terorem vynucených pořádků.

Jsme na tom dnes lépe? Vzdalujeme se tomuto ponurému Orwellovskému světu nebo se historickou oklikou vracíme zpět? Vládnou nám moudří správci národního majetku, máme svobodu občanskou či tržní, má každý jednotlivec relevantní možnost ovlivnit chod věcí veřejných? Žijeme v právním státě, který zaručuje každému stejná práva i povinnosti či rovné příležitosti?

Ano, byly odstraněny ponižující dráty kolem komunistické ohrady, nemůže vás beztrestně zastřelit “ochránce” hranic při výletu do Rakouska, můžeme veřejně publikovat takovéto články, jednou za čas se můžeme vydat k volebním urnám vybrat “menší zlo”. Stačí to k plnohodnotnému svobodnému životu, k rovným zádům a vztyčeným hlavám?

Možná někomu. Někomu, kdo má pod kůží zažraný socialismus a povahu poslušné, pravidelně krmené ovce. Někomu, kdo je celý život vděčný za drobky z panské hostiny, kdo na povel panáčkuje před svým krotitelem, někomu, kdo za kýbl pomejí prodá svědomí, čest i duši. Někomu s povahou vděčného otroka, kterému stačí, že soused nemá lépe ukovaná pouta.

Ano, tento typ lidí je pravou podstatou současných problémů naší společnosti. Nikoliv jejich politická reprezentace, která je jen šikovně manipuluje. Jsou to lidé, kteří prostě dříve nalezli do zločinecké partaje, aby v kariéře přeskočili schopnějšího konkurenta bez rudé knížky či udávali svoje sousedy, aby měli “vočko” u vrchnosti. Stejní lidé dnes volají po pevné ruce všeřídícího státu, po větší síle represivních složek, po větším přerozdělování ze státního rozpočtu, nekonečných sociálních jistotách či vybájené “budoucí” prosperitě, na kterou čekají již od výstřelu z Aurory.

Jejich myšlení je prosté jakékoliv racionální úvahy. Jejich svět je omezen lezením do zadnice, přikrádáním z erárního, závistí a nenávistí k jakémukoliv náznaku svobodomyslnosti. Ztrátu panského karabáče a povolení okovů chápou jako cestu do Somálska, nebo máničkovský anarchismus. Potřebují velký bič a malý dvůr. Tam jsou na poloprázdným korytem odpadků spokojeni, tam jsou si jisti v kramflecích, tam vidí svůj životní cíl.

Jen si to neumí přiznat, či se za to i někdy před ostatními stydí. Nemohou si však pomoci. Jsou tak naučeni a bojí se držku od země zvednout. A to je voda na mlýn zkorumpované zlodějské vládnoucí socialistické klice všech barev či “ideového přesvědčení”. Dokonale dokážou využít této demokraticky většinové zbabělosti a nenápadnou salámovou metodou vytvářejí “sociální” státy pro obyčejného člověka, by “neumíral hlady na ulici či nebyl vykořisťován zlým fabrikantem”. Na to elektorát slyší a za tichého mručení šlape jako stádo do propasti.

Dnes tedy můžeme sklízet plody. Hospodářská, finanční, ekonomická či bůhvíjaká krize, rasové a náboženské nepokoje, totálně zkorumpovaná veřejná sféra, rozkrádání státního rozpočtu, právní i daňová džungle, klientelismus povýšený nad jakoukoliv jinou politickou praxi, policejní manévry při každém náznaku nesouhlasu s mainstreamovou propagandou. Stát a jeho finance jsou ovládány šedými eminencemi, které likvidují volný trh. Bohatství se nevytváří poctivou prací na volném trhu, ale pomocí státních zakázek a dotací, tedy okrádáním produktivních na úkor těch, co “umí” odpovědného úředníčka.

Proto i v současné době ryjeme držkou v zemi. Zbavili jsme se sice bolševika řízeného KGB, ale socialismus po něm zůstal. V myšlení lidí, ale hlavně v neustálém očekávání zářných zítřků, které politické ikony dokola slibují. Ve víře, že něco je zadarmo, že stát pomůže lépe než vlastní ruce, že za nějaké cizí peníze, které někdo někde asi tiskne, jim oblíbený partajfýrer zajistí lepší život, že čím víc budou okrádáni a zotročováni, budou pak bohatší a svobodnější, že dobro lze nastolit terorem a silou. Karel Kryl to viděl již brzy po sametové frašce. Měl pravdu. Asi si nic lepšího nezasloužíme.

Diskuse bez registrace, další články, volební anketa: ZDE.