Reforma veřejných financí po bolševicku

 Dne 1.června 1953 předvedli soudruzi z KSČ jak se dělá měnová reforma pokud mají bolševici moc pevně v rukou. Vyjma nejvyšších zasvěcených, rovnějších mezi rovnými, ožebračili do posledního dělníka či pomocné síly v zemědělství celý národ.

Představte si v dnešní době hypotetickou situaci, že si šetříte například na vysněný rodinný domek. Na stavebním spoření se vám podařilo nashromáždit kolem miliónu korun. Najednou se začnou šířit fámy, že naše měna je jaksi nestabilní a je dost dobře možné, že díky obrovskému zadlužení státu dojde k jejímu znehodnocení. Váháte, nevíte co dělat. Večer však v hlavním televizním zpravodajství vystoupí president republiky s prohlášením, že koruna je pevná a nemusíte si absolutně ničeho bát. Uklidněn uléháte ke spánku, aby jste na druhý den ráno zjistil, že z vašeho miliónu v bance zůstalo zreformovaných 33 333,- Kč.

Přesně takto byla před 55 lety provedena reforma veřejných financí dle “odborníků” z komunistické líhně. Bolševickými ekonomickými nedouky zdevastované hospodářství totiž potřebovalo po první velké řízené krádeži zvané znárodnění další injekci. Stále totiž musel fungovat přídělový systém na základní zboží běžné spotřeby a vzkvétal černý trh, neboť přes velkohubá prohlášená nejvyšších bossů z ÚV KSČ o nastoupení skvělé cesty ke světlým komunistickým zítřkům, kdy každý bude uspokojen přesně podle svých potřeb, většina lidí neměla ani co pořádně jíst.

Ano, soudruzi se zachovali přesně v duchu svých zásad a marxleninského učení. Když nemáme, tak si ukradneme. Jenže tentokráte sprostě ožebračili i ty, pro které měla být celá fraška zvaná socilaismus vlastně budována. Dělníky, rolníky, nejchudší třídu. Proto se jim poprvé otevřeně tito postavili. Jak to vlastně bolševická šlechta s lidmi myslí pak dokázaly elitní jednotky STB, SNB a armády, když i za pomocí těžké vojenské techniky potlačovaly vzpouru plzeňských škodováků.

Jak tedy v kontextu těchto historických událostí působí dnešní hysterické výkřiky rudého bloku ČSSD-KSČM-odbory o vládní škrtfomě a ožebračování nejchudších? Jen ten největší hlupák jim může ještě věřit. Topolánkova koalice se snaží jen o jediné – zastavit zadlužování státu, které by mohlo vyústit právě ve scénář roku 1953. Je jasné, že tyto kroky bolí, navíc jim vůbec nepomáhá pernamentně vedený předvolební boj na všech frontách, ale jsou prostě nutností. Vládě již naštěstí nešéfuje ekonomický odborník, který si myslí, že dluhy se platit nemusí. Jenže itelektuálně nedostatečných křiklounů, pro které dnes znamená prožrat to, co vyděláme zítra, stále přibývá.

Poslední průzkumy veřejného mínění zaznamenaly další zlepšení výsledků soudružského levicového bloku. Paroubek, Filip i Štěch již zase zcela realisticky mohou uvažovat o pobytu ve Strakově akademii. Vše díky jejich prohlášení o budoucím zrušení všech podstatných reformních kroků. Co však bude dál ? Jasně, zase si půjčí, potom znovu a znovu. Oni přece chtějí dát všechno všem a nejlépe zadarmo. Ale až přijde zúčtování – bude naše koruna pevná donekonečna ? Zeptejme se pamětníků.