Kdo sledoval nedělní televizní debatu elity našeho národa v pořadu Otázky Václava Moravce, musel být jednoduše zděšen. Takovou směs arogance, exhibicionismu, demagogie, polopravd a vyložených lží aby člověk pohledal. Věřím, že i pro přítomné pány nebylo jednoduché zachovávat alespoň zdání upřímné debaty, ale z každého pohybu, mimiky obličeje a tónu pronášených vět bylo jasné, že by nejraději jeden druhému nakopali zadnici.
Nejtragičtějším výsledkem celého dýchánku je poznatek, že jako ikona demokracie se nám snažil presentovat agent Falmer. Ten samý člověk, co před týdnem nazval okupaci vlasti jako dodržování mezinárodních smluv a předseda pokračovatelky zrůdné KSČ si dovolí blekotat cosi o státotvorné a rozumně se chovající KSČM. Bylo vidět, že si celé klání jako jediný užívá a rozdováděné kohouty “umravňoval” svými rádoby vstřícnými radami a návrhy řešení. Po takovémto expozé kovaného komanče ve veřejnoprávní televizi musí všichni pamětníci listopadu 1989 hořce zaplakat.
Klidná síla v podání pana Čunka byla také zcela evidentní. Zřejmě stále zaskočen svými osobními problémy s justicí snad chvílemi i pospával, působil velmi defenzivně a pokud z něj vypadla nějaká myšlenka, tak byla zcela v duchu lidoveckého lavírování na všechny strany. Jsme pro tajnou nebo přímou volbu presidenta, jsme pro Václava Klause nebo Jana Švejnara. Jak přízračné.
Martin Bursík má alespoň nějaký názor, za kterým si stojí a je ochoten jej obhajovat. Jeho argumenty občas dokonce nepostrádají logiku, ale nedokáže zakamuflovat jak mu vadí slova presidenta Klause o obchodnících s klimatem, kde je zcela jistě osobně zainteresován, a na kterém stojí celá existence jeho pidistrany, a proto současného presidenta nenávidí. Zelená politika už totiž dávno není pár vousatých bláznů hlásajících návrat do jeskyní, ale dokonale sehrané lobby dojící všechny možné státní i evropské fondy.
Šéf ODS Topolánek jako tradičně zapomněl na všechny rady svých PR poradců, kterak nepopudit “obyčejného” voliče. Neuvědomuje si, že pokud je z pětice největší a s nejsilnějším hlasem, nesmí tak šlapat na plyn, aby mu to nemohlo být vytýkáno jako arogantní chování. Příště by mohli jeho názoroví oponenti chtít polštářek pod zadnici a silnější mikrofon. Navíc je zcela zřejmé, že většina lidí si z celého jeho představení odnese jen slova o zbytečnosti takovýchto debat a jeho odjezd na tenis s překonáním trasy Praha – Brno v novém politickém rekordu, což jeho jistě dobře míněnou snahu o prosazování vcelku rozumných a věcných temat pravicové politiky degraduje na taneček slona v porcelánu.
Nejtragikomičtější osobností setkání pěti českých vrcholových politiků tedy byl Jiří Paroubek. Nejen tím, že neustále kňučel o malém prostoru, kterého se mu dostává, poučoval pana Moravce, jak by měl diskusi vést, několikrát uraženě hrozil odchodem, ale hlavně tím, že pokud mu tedy slovo bylo uděleno, vždy jsme se dozvěděli to samé. Dle výzkumu veřejného mínění ... je nejlepší ČSSD, Paroubek, Švejnar, ČSSD, Paroubek a znovu Švejnar. Myslím, že pokud by to sdělil národu v jedné větě hned na začátku, mohl jet na tenis už ve 12:05 a nikdo by nic nepoznal.
Resumé celého poobědního klání je tedy poněkud nešťastné:
- Všichni politici chtějí, aby presidneta volili občané, ale ani několik let zřejmě nestačí k napsání takto jednoduchého zákona.
- Budoucí presidentem bude ten, koho zvolí poslanci KDU-ČSL ve třetím kole, pokud nezradí svého šéfa některý sociální demokrat již dříve.
- Ať bude zvolen Klaus nebo Švejnar, zcela jistě půjde o korupci v řadách jeho volitelů, alespoň tak nám to pánové naservírovali.
- Všichni jsou už touto taškařicí znechuceni, ale přesto svoje křesla neopustí.
