Nejsem Paroubkův hlas !

 Od minulého pátku jsme svědky velké politické hry s názvem “Jak vyhnat Klause z Hradu?” Vytvořila se široká Národní fronta, která je ochotna svému cíli zřejmě obětovat vše, včetně vlastní hrdosti a cti. Na pravé straně spektra útočí komunistobijci Šinágl a latinik Mejstřík, ve středu operuje Bursík s nemilenkou Jacques a z levého křídla podporují tyto snahy soudruzi Paroubek a Filip.

Hlavním hráčem však již tento týden není težce nalezený Jan Antiklaus Švejnar, ale banda ortodoxních bolševiků z KSČM, kteří si vzpoměli na svoji slávu let minulých a drtí svoje partnery těžkými ranami na solar plexus. Nejprve zvýšili svoji váhu zdržením se hlasování ve třetím kole první volby, aby následoval dokonalý taktický tah s nominací Jany Bobošíkové.

Rudě oděná politická kurtizána s imitací třešní v uších přijala svůj presidentský štěk naprosto profesionálně. Typický úsměv z dob televizní krize, perfektní líčení, přesné frázování, mnohoslibné návrhy dalšího postupu. Kolik asi stojí taková europarlamentní společnice na týden ?

Všem zúčastněným z antiklausovské koalice musel zaskočit knedlík v krku. Samozřejmě až na Jiřího Paroubka. On přece na komunistické požadavky hledí jako na dobývání se do otevřených dveří. Na stárnoucí svazačku mrká s chápajícím úsměvem, radar přeci nikdy nechtěl, když tak jenom nějaký malý radáreček, jaderná energie je fajn a pakt o neútočení již dávno překonal svými námluvami s bolševiky během svého působení ve Strakově akademii a další spoluprací po posledních parlamentních volbách.

Takže komunistické praktiky posledních dnů a hodin mohou býti malinko proti mysli jen té menší části Národní antiklausods fronty. Nevím jak se s tím vypořádá pan Šinágl, marně pořádající demonstrace na podporu amerického profesora, kde předčítá z trestního oznámení na Václava Klause jako z Bible, nevím který latinský citát vybere senátor Mejstřík by tuto situaci popsal. Možná si oba nakonec padnou s novým kámarádem Vojtou kolem krku a co jsme si, to jsme si, vždyť politika je hra a názory nemění jen naprostý vůl.

Horší pozici má však parta greenhornů kolem neúplatného zachránce planety Martina Bursíka. Ono čerpat koruny z eurofondů na záchranu kdejakého sysla, či kosodřeviny je celkem jednoduché. Jak však odstranit z cesty člověka, který poukazuje na zveličování těchto pseudoproblémů zelenou lobby, pro kterou je to velmi dobrá obživa ? Jak jej ztrapnit, potupit a přitom neztratit svoji rádobydemokratickou tvář ?

Jediná cesta vede přes kopulaci se soft i hard komunisty v parlamentu. Jenomže věk informatiky je pro takovéto řešení velký bič. “Ani já nejsem Paroubkův hlas pro spolupráci s KSČM” hlásala zelená trika slavnostně oblečená v době ne tak dávno minulé a fotografie jejich křtu stále visí na webu SZ. Kam tedy Zelení budou schopni ve svém svatém tažení proti současnému presidentovi klesnout ? Dočkáme se brežněvovského polibku mezi Katkou a Jirkou, Martinem a Vojtou ? Vše tomu nasvědčuje.

Nebo se mýlím a Martin Bursík nedovolí své straně padnout do totalitní žumpy ? Kolik mu zbylo hrdosti a cti ?