Myslíte, že je zle? Bude hůř!

Vládní krize, estébácké manýry, štěnice do každé ložnice! Je to opravdu problém jen posledních týdnů a osobních averzí lídrů současné vládní koalice? Neskrývá se náhodou pod povrchem aktuálních mediálních superšpeků problém daleko podstatnější, kterému slouží tyto kauzy jen jako kamufláž a prostředek k odvedení pozornosti stále více remcajícího nespokojeného davu? Jakou že to vlastně vládnoucí oligarchové hrají se svými poddanými daňovými nevolníky virtuální hru?

Realita vypadá následovně: Na dvorek české politické scény se dostala nová krev v podobě zatím státními financemi neukojených představitelů strany VV. Tito v zájmu částečného přesměrování toku státního penězovodu směrem k jejich hnízdu neváhají použít profesionálních zkušeností detektivní firmy faktického majitele partaje. Natolik tím vyděsí staré kapry v rybníce, že ti neváhají a okamžitě začnou připravovat protiúder, neboť si naprosto nejsou jisti, co všechno může archiv ABL ukrývat a ve vhodnou chvíli nenápadně vytáhnout na denní světlo.

Je tedy třeba připravit obecenstvo na příval náhle objevených kostlivců ze skříní všech “tradičních” politických stran. Nejlepší kostičkou takto předhozenou novinářskému i “obyčejnému” člověku je permanentní vládní krize. Ta přebije všechny kauzy ProMoPro, čističky, Pandury, Gripeny, penzióny, vily, jachty, zázračné akcie, byty z náhrad, nejdražší dálnice a cyklostezky ve světě i blížící se státní bankrot.

Karty byly rozdány hned po volbách. Barvu volí president Klaus, flek dává ODS s TOP 09. VV posbírají trumfy napadané pod stůl, ČSSD po Paroubkově politické smrti z vyděšení jen uraženě kibicuje a komančové jsou rudí vzteky, neboť je velcí kluci nepustili ani líznout. Zpočátku to vypadá na klidnou odpolední selanku, kdy 118 většina v parlamentu opravdu začne konečně něco dělat, aby zabránila pádu do dluhové propasti, kam naše země zcela nepochybně míří.

Ve skutečnosti však nastává období, které slečna poslankyně parlamentu ČR Kristýna Kočí popisuje se svým vrozeným jemnocitem takto: “ ......tys s tímhle zmrdem si to tady celou dobu hrál, on ovládá vnitro. To je tvoje vina, to je tvojí slabostí. Ty jdi do prdele. My tě odpálíme. Udělá se nová čistá správná ODS. ..”

Takže začíná nové kolo pimprlového divadýlka pro voliče. Loutky vodí hradní pán, kulisy malují spřátelená média, dialogy píšou kmotrové šedé ekonomiky. Cílem je podojit zbytky státního rozpočtu než dojde k nejhoršímu a opravdu nebude kde brát. “Pravicová” vláda tak v panice navrhuje nejvyšší zvýšení daňového zatížení, které si lze prozatím představit a přichází s fintou nazvanou “důchodová reforma”, kdy by mohla v budoucnosti, po plíživém znárodnění povinných odvodů do penzijních fondů, přinést nějakou kačku do vybrakované státní kasy a šikovným přerozdělováním pak zase malinko “zatopit” na účtech “kapitánů” šedé ekonomické zóny, jež oplátkou naposílají pár miliónů jako zcela “nezávislé” sponzorské dary na konta zadlužených partají. O nic jiného také v podstatě nejde. Jen o prachy.

Ve jménu reforem, blaha i ducha svatého tedy opět chtějí výrazně přitáhnout šrouby zbylému produktivnímu obyvatelstvu, neboť omezení státních výdajů se smrskává na snížení mzdových prostředků ve státní správě, avšak již bez odvahy s korekcí počtu zbytečných úřednických pašalíků, zatímco klasický recept všech socanů a bolševiků, tedy zvýšení daňové zátěže obyvatelstva umě skrývané a rozmělněné do několika chaotických front má zelenou, včetně ataků na nejnižší lidské pudy a šíleného hesla socialistických ekonomických expertů, že čím větší daně, tím větší platby, tím větší blahobyt pro všechny. Starou známou pravdu, že prodanit se k prosperitě nelze, soudruzi nějak pozapomněli.

Tak si pořád hrají na svém písečku s předem přidělenými rolemi a nehodlají ustoupit ani o píď. Nikdy a nikdo. Za co by se lítalo tryskáčem lyžovat, helikoptérou do práce, s majáčkama po dálnici, kdo by dokázal z mrzkého politického výdělku nakupovat luxusní nemovitosti, auťáky a kurtizány či zakládal akciovky na doručitele, které to všechno pokryjí?

Tak nám předhazují Petra Nečase jako pana Čistého, Václava Klause jako pravicového ekonomického praktika, Miroslava Kalouska jako ministra, který rozumí financím, Bohuslava Sobotku jako spořivého rozumbradu, co zná normální život svého voliče, Jiřího Paroubka jako obyčejného člověka, co se jen nechce oblékat jako k táboráku, Vojtěcha Filipa jako čestného a neposkvrněného zastánce sociálně slabých, Martina Romana jako geniálního manažera, Radka Johna jako bojovníka s korupcí, Pavla Béma jako starostlivého primátora, který myslel jen na blaho svého města, Miloše Zemana jako člověka s vizí, Václava Havla jako bojovníka proti starým bolševickým kádrům či třeba Kristýnu Kočí jako naivní chudinku, kterou likvidují chapadla agentury ABL.

Tomu všemu máme uvěřit. Alespoň ještě na chvíli, než konečně padne za touto hloupou fraškou pro nenáročného diváka opona. Tleskají snad už jen ti, co přežívají díky pravidelnému přísunu erárních peněz či ti, kteří díky svému postavení v mocenském aparátu dokáží přetavit ve zlato to správné razítko a možná pár posledních užitečných idiotů, kteří do poslední kapky krve budou hájit svoje svaté obrázky, stále ještě nepochopitelně rozdělujíce tyto ikony na pravicové a levicové, či věřící na jakési vyšší ideologická poslání.

Nic takového se již dávno nekoná. Pokud nechceme jít nadále žumpou pokrytou navoněným hávem politické korektnosti, řekněme si na rovinu. Tuto zemi, stejně jako většinu staré dobré euroatlantické civilizace, řídí v současné době nenažraná prasata, bojující jen a jen o svoje koryta, nadměrně chrochtající při každé možnosti si zvýšit každodenní příděl pomejí do žlabu. Absolutně již rezignovala na všechny konzervativní hodnoty, morální aspekty svého chování či na nějaké vize do budoucnosti. Vše rozkradeno a vytunelováno na několik generací dopředu a čeká se na zázrak.

Bohužel mám pocit, že místo něj příjde tvrdá realita a pohled do zrcadla. Pak se budeme ptát, jak je možné, že všichni ti špatní šmíráci dávno nesedí v teplácích v cele nápravného zařízení, jak to, že jsme jim mohli, byť na vteřinu, něco z jejich divadelních dialogů uvěřit, jak to, že s námi hráli tuto falešnou hru s cinknutými kartami takovou dobu? Blížíme se absolutnímu dnu. Bude hůř.