Gottwaldovi pohrobci

Klement Gottwald naposledy vydechl 14. března 1953. Zemřel na následky prasklé výdutě srdeční aorty způsobené změnou tlaku při cestě letadlem z pohřbu nejmasovějšího vraha všech dob J.V.Stalina. Tělo oslabené závislostí na alkoholu a syfilitidou nevydrželo nápor a Boží mlýny v zajímavém kontextu událostí konečně semlely bolševického zrádce národa, který celý svůj život s jiskrou v oku hleděl právě směrem k Moskvě a do puntíku plnil její rozkazy vedoucí ke genocidě vlastních spoluobčanů, kteří se nechtěli dobrovolně podrobit či kolaborovat s komunistickým režimem.

Cestu, kterou urazil nemanželský syn chudé zemědělské pomocné síly, jehož nejvyšším vzděláním byl výuční list truhláře, až k presidentskému stolci na Pražském hradě, obdivuje dodnes nemalá část našeho národa. Ba co více, velmi početné politické i občanské síly jej uctívají jako svůj vzor, jako ochránce chudých a utlačovaných, jako vůdce spravedlivé revoluce proti vykořisťovatelské lůze, jakto tvůrce sociálně spravedlivého státu, jako správného a dobrého dělnického presidenta.

Ke Gottwaldovu odkazu se hrdé hlásí i stále ještě parlamentní KSČM, která navíc ani nezastírá, že je pokračovatelkou jím, dle ruského bolševického vzoru, přetvořené KSČ. Ano, té partaje, která silou STB, ozbrojených LM, zkorumpované ČSLA, dokonalým systémem agentů a udavačů, elektrickou ohradou kolem hranic, všudypřítomným vymýváním mozků od mateřských školek po vysílání televize, strach nahánějícím fyzickým i psychologickým terorem a v neposlední řadě neváhající na svouji podporu přivolat i okupační vojska Varšavského paktu, zaváděla po dlouhých 40 let v naší vlasti experiment jménem socialismus.

Gottwald se dle svých slov jezdil učit k sovětským soudruhům jak zakroutit krkem svým oponentům. Oni v tom byli opravdu dobří, nejlepší na světě. Snad jen Hitler se dokázal výkonům rudé mašinérie v SSSR přiblížit. Český Klement byl však také dobrý žák. Za koncentráky, justiční vraždy, kradení majetků, likvidaci nepohodlných a jejich rodin i demagogii komunistických hesel a slibů by jistě od svých moskevských učitelů dostal velkou jedničku. Však mu také vydatně pomáhali a v případě potřeby posílali vyškolené našeptávače. Odměnou za toto vysvědčení mu pak byla absolutní moc nad velmi slušně průmyslově vyspělou Československou republikou.

Jak naložil s tímto dárkem soudruh dělnický president? Přesně tak jak to umí jen ortodoxní komunisté. On a banda jeho nejvěrnějších přisluhovačů začali národu ukradenou krávu pilně dojit. Pod pláštíkem rozdání výrobních prostředků do rukou pracujícího proletariátu neváhali ukrást rodové majetky i poslednímu lazebníkovi v pohraničí. Kdo přeci jen dokázal nějakým zázrakem něco málo uchránit, byl zbaven iluzí druhým komunistickým presidentem Antonínem Zápotockým, který 36 hodin před největší krádeží v dějinách ČSR tvrdil, že koruna je pevná, aby 1. června 1953 byla vyhlášena tzv. Měnová reforma, kdy všichni lidé, tedy i dělníci a rolníci, přišli o své úspory a to až v kurzu 1:30.

Tehdy snad i nejzapřísáhlejší komunistický fanatik musel poznat, že něco není s tím budováním sociálně rovné společnosti v pořádku. Proti svým vůdcům se postavili ti, pro které celá šaškárna se socialismem byla údajně vytvořena – lidé manuální práce. Dělníci plzeňské Škodovky si dovolili věc do té doby v komunistickém ráji neslýchanou. Vstoupili do stávky a začali demonstrovat proti režimu. Odpověď “lidumilů” z ÚV KSČ? 8000 policajtů, 2500 vojáků a 80 tanků. Výsledkem bylo asi 40 mrtvých povstalců, 650 zatčených a poprava údajného vůdce povstání.

Je to jen malý střípek odkazu kata Truhláře, ale myslím, že má velkou vypovídací hodnotu. Velmi přesně rozkrývá pravou podstatu myšlení všech bývalých i současných Gottwaldových pohrobků. Už dávno nejde o vytvoření lepších podmínek pro pracující a vytvoření sociálně spravedlivější a solidárnější společnosti, což byly možná cíle praotců sociální demokracie v 19. století. S příchodem bolševiků v Rusku tato cesta vždy nabrala směr totalitní krvelačné mašinérie. Bohužel naši komunisté, a po roce 1948 též zbolševizovaní socani, neumí nic jiného, než co se naučili v SSSR.

Jde jim primárně vždy o moc. Moc s velkým M, tedy moc absolutní. Moc nad majetky i životy občanů, kterým při cestě za jakýmsi utopistickým ideálem všeobecné rovnosti naslibují nesplnitelné vzdušné zámky, doufajíce, že se vždy najde dostatek mentálně slabších věřících jedinců, kteří s nimi tyto Potěmkinovy vesnice budou chtít budovat. Těm nejvíce kolaburujícím dají lízátka v podobě funkcí dělnických ředitelů, soudců, náčelníků tajné policie, vojenských a policejních velitelů, pro nejfanatičtější bolševickou smetánku poté teplá místečka tajemníků, předsedů a ústředních tajemníků.

To je pravá podstata i dnešní existence Gottwaldových následníků v KSČM, to je pravá podstata nenávistně negativistické politické kampaně Paroubkovy ČSSD. Vzdušné zámky v jejich podání? Zrušíme reformu, zrušíme poplatky u lékařů, zrušíme škloné, zrušíme všechno, co si dovolili Topolánkovi zloději a amatéři ve vládě prosadit na ožebračení obyvatel naší republiky! Zvýšíme důchody, snížíme daně, zvýšíme sociální dávky, snížíme věk odchodu do důchodu, bezplatné zdravotnictví, školství, velké porodné, pastelkovné, pohřebné, příspěvek na bydlení, telefom, auto, na všechno! Všechno všem!

Mají snad soudruzi nějakého tajného sponzora, který to za ně všechno zaplatí? Mají nějaké tajné zdroje? Nikoliv. I tolik omílané Švédsko, na které se naši levicoví rádobyintelektuálové často odvolávají má svoje reformy a poplatky u lékařů. Co by tedy muselo nastat, aby alespoň chvíli, než si upevní svoji moc mohli rozdávat úplatky svým voličům? Klement Gottwald to věděl.

Mene tekel!