v překladu, kdo je na tom u nás doma hůř. Jestli já, momentálně doma pečující o dvě nezbedné děti, nebo můj drahý, který nás živí. Zdá se, že tohle téma jen tak nevyčerpáme ...
Občas do toho znovu a znovu spadneme. Trumfujeme se s manželem, kdo je větší chudinka a kdo potřebuje více politovat, pomoct a podpořit. Jestli je to on, na kterém leží materiálně- technická základna našeho živobytí, nebo jsem to já, která zajišťuje to ostatní.
Dovolila jsem si proto malou kalkulaci:
Naše druhé dítě momentálně váží cca 9kg. Hodně ho zvedám, nosím. Jednou jsem počítala, kolikrát ho za den zvednu. V jedenáct dopoledne jsem skončila u čísla 45 a dál jsem raději nepočítala. Jednoduchým výpočtem jsem došla k tomu, že za den nazvedám přes půl tuny (byla jsem velkorysá a počítala, že dítě zvednu pouze 60x, přesně je to pak 540 kg), což dělá za týden ke čtyřem tunám!
Jeden čas jsem měla na kočárku takový ten malý computer, který se dává na kolo, kdy člověk s pýchou pozoruje, kolik najezdí. Já při jedné průměrné procházce, při které vyřizuji nejrůznější věci, nebo jdu jen utahat děti ven, nachodím kolem 5 km. To je 35 km za týden. K tomu udělám po domácnosti dalších několik tisíc kroků, mockrát se sehnu, něco seberu, utřu ze země, ... Na nohou jsem v průměru 17 hodin denně (mladší dítě přes den málo spí a proto doháním domácí práce často do desáté večer, někdy i déle).
Za poslední čtyři a půl roku jsem spala opravdu celou noc pouze 3x. Často bývám v noci vzhůru i několik hodin. K tomu se děti velmi rafinovaně dokáží v buzení střídat, popřípadě se budit navzájem.
A za kolik dělám na hodinu? Já vím, je to pitomost to takhle počítat (protože děti máme, protože jsme chtěli, mateřská/ rodičovská není plat atd., atd.), ale jen pro zajímavost. Pokud bych počítala, že pracuji osm hodin denně jako jiní zaměstnaní, brala bych při tříleté variantě necelých 48.- Kč na hodinu. Tak to bychom měli.
K tomu přidejte schopnosti jako time management, stress management, flexibilitu, drive do práce a sebemotivaci. Myslím, že takového pracovníka nemají ani v KLDR.
Někdy minulý týden vyběhl článek, že české ženy by se rády vracely do práce dříve. Vím proč. Nejen, že už nás nebaví ta nekonečná izolace s prckem na písku, nedostatek pěnez apod. Ale sednout si v sukni a lodičkách na půl dne k počítači pro mnohé najednou zní jako prima relax.
P.S.: Pro nechápavé šťoury. Já si nestěžuju, já konstatuju.
