Mileniálové: proč mají alergii na třešně?

Ahoj. Jsem Kristýna a jsem mileniál.  Nosím růžovou, miluju jednorožce a duhy. Donedávna jsem měla zkreslený pohled na svět, ale nedávno jsem zestárla, zešedivěla a stal se ze mě Děda Mráz.

Nedávno mi někdo tvrdil, že demokracie není. Byl to docela trapas, protože jsem ji nepokrytě vychvalovala. A já na to: samozřejmě, že je. Ten „někdo“ (GDPR, pozn. aut.) se mě ptal, v čem ta demokratičnost naší země spočívá. Neumím mluvit spontánně, a tak jsem si vzpomněla jen na pár bezvýznamných maličkostí, jako je svoboda slova, pohybu a podnikání, načež mi dotyčná osoba odpověděla, že žádnou svobodu zmíněného nevidí. Že prý na to „nejsou peníze“. Za zmínku stojí, že dotyčná osoba je jednou z mnoha osob, které znám, co dřou jak mezci za mizerný peníz u soukromého vydřiducha. Samozřejmě z toho viní stát, systém. Naštěstí jsem prozřela a konečně přijala pravdu.

Dozvídám se z více stran, že nemáme ani svobodu slova. Jsem ráda, že mi to moudré hlavy sdělily. Poamerická polistopadová propaganda nás totiž zmanipulovala tak, že jsme si všichni léta mysleli, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. A že když řekněme svobodně svůj názor, tak můžeme kdykoli svobodně odpovědět, že s ním nesouhlasíme nebo je to blbost, pokud to tak cítíme. Svoboda slova spočívá v tom, že vás za názor nemůže nikdo zavřít. Proč se ale pak souděj lidi, kteří mají naprosto svobodný názor, že by měl někdo umřít a jak? Je to strašná nespravedlnost.

Za všechno můžou rodiče

Všechno, co je v našich hlavinkách špatně, mají na vině ti, jež nás vychovávali. Mileniálové jsou potomci zpovykaných mániček, které za socíku poslouchaly doma RFE a Hlas Ameriky. Proamerické a individualistické smýšlení těchto individuí je zřejmé. Za dob vlastního mládí máničky navštěvovaly tajná vystoupení úpadkových umělců a ilegálně kopírovali závadnou, mnohdy americkou hudbu. Své ratolesti – tedy nás – vychovávali v přesvědčení, že mohou studovat cokoli, kohokoli volit a vykonávat jakoukoli práci. Mileniálové usnuli s holoubaty na půl huby a touto manipulací se řídí dál: naprosto nepokrytě studují, cestují, podnikají a vzdělávají se. Bohužel pro ostatní i volí; volí strany, které odpovídají ideálům jejich kdysi mladých rodičů – například Piráty.

Nejhorší na tom všem je, že mí vrstevníci mají pocit bytí v právu. Právo podle nich mají lidé na život, názor i životní styl bez ohledu na morálku. Mileniálové jsou drzí, chovají se, jako by jim patřila celá planeta a ti staří měli umřít bez toho, aby tady zůstala vzpomínka na jejich kádrování.

Pokrok je fejk

Máničky se ve svých dětech vidí sebe a profilují do nich své nenaplněné ambice. Zatímco máničky se učily, kterým čudlikem se nahrává video, mileniálové zkoumali internet. A tak se dostali k první e-mailové schránce a prvnímu spamu. Spam, hoaxy, toť jazyk imperialisty. Ten se tak dostal do našich domácností. Mileniály najednou začali vyžadovat princové ze Súdanu, nadace pro děti postižené rakovinou, falešné útulky. Nabízely se jim taky nabídky, které se nedaly odmítnout, například produkty na zvětšení penisu či královské výhry v loterii. Odtud mileniálové ztratili víru v informace na internetu. Přivlastnili si právo rozhodovat o pravdivosti a lživosti cizích příspěvků. Tím pádem nejsou schopní pod tíhou manipulace logicky přijmout fakta předložená Aeronetem a Parlamentními listy. Je naprosto jasné, že dokud mileniál nevymře, hrozí tu další vláda TOPky, ODS nebo nedej bože Pirátů. Situace začíná být vážná.

Demonstrací proti demokracii

Včera se každý občan mohl na vlastní oči přesvědčit o tom, jak moc mastný je řepkový olej, v němž nyní plaveme. Stačilo přijít odpoledne nebo v podvečer na Malostranské náměstí na kebab nebo falafel. Maj ho tam moc dobrej. Ve chvíli, kdy vystoupil náš demokraticky zvolený premiér, nejedno avokádo proletělo vzduchem. Taky lecjaké vulgární slovíčko padlo. Mileniálové, zmanipulovaní svými rodiči – máničkami, pro třešně nevidí upřímnou snahu jednoho malého slovenského podnikatele o to, aby se měli ještě líp. Přitom jde jen o jejich dobro! Pro jejich dobro škrtá peníze potřebným a vráží je tam, kde je potřebuje sám mít. Není možné, aby o tom rozhodovala hrstka křiklounů. Proto je nutné, aby odpovědní lidi dohlédli na to, co dělají a jak. Aby jim to zarazili. Jak zaznělo v Příběhu služebnice: „Existuje svoboda od něčeho a svoboda k něčemu.“ Jsem hrdá na to, že se panu trestně stíhanému premiérovi podařilo zformovat vládu, která má hodnoty, cíl a má tu moc nás od vší té rozpustilosti od padlých rodičů očistit.

My se prostě budeme mít líp. I kdybychom se vzpírali.

Autorce je pětadvacet a je součástí demokratické žumpy.