Tma a ticho
A mé rozespalé oči těkají s úpěnlivou potřebou jistoty kolem a hledají stéblo, kterého by se mohly chytit, a které by je alespoň chvíli, chvilinku, drželo nad hranicí ničeho. Žádná taková záchrana však neexistuje.
Řítím se z vodopádu a neslyším varování. Nechci ho slyšet. Nemá smysl ke mně mluvit, neposlouchám. Protože dokud mě hladí sametová noc, je to ještě dobré. Dokud kloužu na vlnách extáze smíšené s euforií, jsem šťastná.
A potom, jako by se zadrhl film, všechno to jde pěkně rychle do háje.
…
Nohy mám tak nějak divně zkroucené. Ticho porušil podivný šramot, klíč v zámku, odemykání. Skřípot otevírajících se dveří.
Ne, nechoďte sem, nikdo sem, prosím, nechoďte!
Nechci nikoho vidět ani slyšet, chci zůstat sama, sama ve tmě a v tiché neměnnosti, bezpečně uzamčená ve svém truchlivém přístavu smutku. Alespoň chvilku. Alespoň malou chvilku s vášní sebedestrukce.
Neničte mi tu křehkou pavučinu, nitky spletených úsměvů a chlácholení, kterými se noc co noc přesvědčuji, že je to v pořádku. A že to bude v pořádku i nadále.
Nechte mě v mé soukromé skromné kóji, kde se oddávám slzavé koupeli s přísadou soli a zlomených snů. Nenuťte mě vysvětlovat a neptejte se. Protože mám tělo plné střepů. A ta slova jsou jako nešikovné ruce, které je chtějí za každou cenu všechny vyrvat ven. A tím mi mimoděk seberou mnohem více krve, než by vyteklo bez nich.
Samovolně.
Přirozeně.
Ležím tu zkroucená a žaludek se mi ještě stále nepovedlo uklidnit a přivést zpátky k rozumu. Sleduji temné nebe a plynulost času. Na šedém stropě tančí hvězdy.
Snažím se nepřemýšlet. Ponechat si rozespalou otupělost, setrvat ve sladkém opojení a nevědomí. Tak, aby mi to stačilo. Nechat se těšit tím, že deka hřeje a topení hučí. Hučí jako každou zimu, hučí jako pokaždé. Pokaždé, když se v slzách hroutím a padám k zemi. Pokaždé, když se zabalím do peřin a lehnu si na podlahu, lehnu si pod něj a ve snaze zachytit alespoň trošku tepla dýchám vůni kovu.
Protože uvnitř je průtrž mračen. Sněhové vločky stékají po horkých tvářích. Jsem promoklá až na kost.
A vidím také ty světla venku, prudká žlutá světla, která z oken září jako lampiony běžných dnů. A s očima dokořán sleduji, jak z nich tak neodbytně, snad až s neslušnou vyzývavostí, tryská láska a teplo a tříští se s hranicí chladu nočního města. Láska uzamčená a snad až příliš dobře chráněná. Rezonující v ozvěnách tichého ševelení a nepatrných náznaků.
Vznáší se několik centimetrů od okna, ale nemůžeme se pro ni natáhnout a jednoduše si ji vzít. Je tak blízko, a přesto tak vzdálená. Je dál, než je nebe nad námi.
Ale přesto šílíme a jako blázni stoupáme výš a výš. Šplháme nočním městem a běháme po zledovatělých střechách. Dýcháme spolu v bílých obláčcích a radujeme se z posledních pár vteřin. Z těch, které zbývají, dokud jsme ještě naživu. Dokud nepřijde den, kdy budeme muset ty střechy opustit. Kdy nezbyde nic než bolavá propast.
A venku hřmí a září ohňostroje. Snáší se k zemi a padají do slzavého údolí. Tam, kam chodím spát. Dennodenně. S myšlenkou... že ho mám ráda.
Kristýna Klímová
Podává se Shepherd´s Pie (13)
Vyprávění na pokračování o putování v mé mysli, v Čechách i v zahraničí. Trochu s nadhledem o mně, o lidech a o světě.
Kristýna Klímová
Podává se Shepherd´s Pie (12)
Vyprávění na pokračování o putování v mé mysli, v Čechách i v zahraničí. Trochu s nadhledem o mně, o lidech a o světě.
Kristýna Klímová
Podává se Shepherd´s Pie (11)
Vyprávění na pokračování o putování v mé mysli, v Čechách i v zahraničí. Trochu s nadhledem o mně, o lidech a o světě.
Kristýna Klímová
Podává se Shepherd´s Pie (10)
Vyprávění na pokračování o putování v mé mysli, v Čechách i v zahraničí. Trochu s nadhledem o mně, o lidech a o světě.
Kristýna Klímová
Podává se Shepherd´s Pie (9)
Vyprávění na pokračování o putování v mé mysli, v Čechách i v zahraničí. Trochu s nadhledem o mně, o lidech a o světě.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Kyjev na Rusko vyslal drony, balistická raketa v Oděse způsobila požár
Sledujeme online Ukrajinské drony v noci na čtvrtek poškodily energetickou infrastrukturu v západoruské Orlovské...
Tlaková níže přinese mírné ochlazení. O víkendu bude oblačno, přijdou i bouřky
Přímý přenos Silný vítr a nebezpečí vzniku požáru na vybraných místech v Česku hrozí ještě ve čtvrtek, výstrahy...
USA uvalily nové sankce na stovky subjektů. V Rusku, Číně i na Slovensku
Spojené státy americké uvalily nové sankce na stovky osob a právnických subjektů. Souvisejí hlavně...
Zřícená dálnice v jižní Číně má již 36 obětí, další pátrání komplikuje počasí
Nejméně 36 lidí zemřelo v hornaté oblasti na jihu Číny, kde se ve středu po silných deštích zřítila...
- Počet článků 40
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1273x
Ke své nelibosti jsem si uvědomila, že jsem již zřejmě ztratila onu schopnost vymýšlet příběhy. Ten poslední se jmenoval Veverka Terka a napsala jsem ho, když mi bylo osm. Teď je mi dvacet a příběhy si tedy vymýšlet nebudu, nýbrž psát o těch, které prožívám.
Mimo jiné budou hlavně z Irska, ze kterého jsem se vrátila po sedmi měsících a z Anglie, do které se chystám za dva týdny. Snad také o tom, kam mě vítr zavane příště.