Vyprávění na pokračování o putování v mé mysli, v Čechách i v zahraničí. Trochu s nadhledem o mně, o lidech a o světě.
Malinké Grace stékaly z očí slzičky jako perly a namáhavě kašlala. Chvílemi mi přišlo, že kašlat nepřestane už nikdy. Doktor oznámil podezření na zápal plic, stačilo zůstat doma a brát antibiotika. Chutnala po jahodách, takže se jich Grace dožadovala víc, než bylo zdrávo.
V pondělí ráno zasedla Heather ke stolu a než se dala do snídaně, důležitě prohlásila:
„Jsou tři věci, kvůli kterým jsem smutná. Zaprvé, má sestra je nemocná. Za druhé, má sestra nemusí do školy a já musím. A za třetí jsem si jistá, že dostaneme spoustu úkolů z matiky.“
Ráda to všechno dramatizovala.
Když skončila, s odporem poznamenala, že její palačinka je nechutně tlustá a nadto opět studená. Zapnula jsem sporák a udělala novou.
Nona s Liamem usoudili, že nejsem schopná ohlídat dvě děti najednou, tudíž si Taru brali na dopoledne k sobě. Přesto Nona chodila kolem poledne na revizi a vysvětlovala mi, jak se jídlo ohřívá v mikrovlnce. Grace byla ohledně jídel shovívavější, jedla čtyři druhy.
V Carrigadrohidu, jehož populace činila dvacet šest obyvatel, jsem si začala brzy připadat izolovaná. Děti mluvily jen na požádání a Nona sice pusu nezavřela nikdy, ale její okruh zájmů se soustředil výlučně na gastronomii. Jakmile jsem začala o něčem jiném, dělala, že ji to nezajímá.
Po večerech jsem si mohla volat s native speakers na skypu, jenže kvůli tomu jsem přece nemusela jezdit do Irska.
Ze zoufalství jsem se rozhodla vydat se do Corku na seznamovací akci pro cizince. Čtvrtek večer, ztrapněně píšu Edwině, jestli by mě tam mohla další den hodit. Domluvila jsem se s Italkou Stefanií, že půjde taky.
Edwina nemohla, ale mohl Tim. Uplatil děti McDonaldem a vzal je s sebou. Stefanii přivezla její host mum z Macroomu. Stefanie se dokolíbala přes štěrkovou cestu na vysokých podpatcích, na sobě měla podvazky, krátkou skládanou sukni a korzet.
Šlo o takzvaný Pub Crawl, tudíž potulování se z hospody do hospody. Přišly jsme první, ovšem za pět minut už nebylo k hnutí. Přisedl si k nám Američan, jehož jméno, věk, ani nic jiného jsem nepochytila. Byla jsem zvědavá, ale nutit ho opakovat větu pětkrát mi bylo blbý. Šel si pro pití a už se nevrátil. Rozhodla jsem se pro taktiku rozptýlení.
Zalíbil se mi jeden a řekla jsem Stefanii, která si již vyhledala skupinku Italů, Vsaď se, že tohle je Ir. Byl to Francouz. Oslovil mě jeho kamarád, tudíž to bylo jednoduché. Celý večer se tvářil, že ho moje přítomnost otravuje a po půlnoci mě začal líbat. Prý se stydí. V neděli mě pozval do kina a v pondělí mi napsal, že má pocit, že bych časem chtěla vztah, ale on se bojí. Je prý ochotný chodit se mnou občas ven, protože si je vědom, jaká je to u mé rodiny nuda. Nebyl, a já už jsem nechtěla.
Easy come, easy go, říká se.
Manželé si promluvili a dohodli se, že k Noně se bude chodit dvakrát týdně a třikrát se bude zůstávat doma. Nona nesouhlasila, ale nikdo se jí neptal.
Že jablko opravdu nepadá daleko od stromu se ukázalo, když mi Tim vysvětloval, jak připravit krokety z mrazáku.
Jako vždy se mazal chléb s džemem. Zeptala jsem se Tima, jaké máslo mám použít. Popsal mi, jak vypadá máslo, protože si myslel, že nevím, co to je. Hbitě jsem ho vyvedla z omylu s tím, že mají doma dva druhy másla, rostlinné a živočišné. Nevěřil mi. Také to prý nemám říkat moc nahlas, nebo Heather přestane chutnat. Chtěla jsem mu to ukázat, jenže se mi v rukou drolil Nonin chléb.
K podobné situaci došlo, když mi vysvětloval, že nesmí jíst maso, mají totiž půst. Hned nato navrhl udělat Taře udělat rybí prsty, což mě zmátlo.
Ryba přece není maso.
A co to teda je?
Ryba.
…
Tim byl chudák celý nervózní. Čekal na pas. Ke konci února měli jet s Edwinou na týdenní dovolenou do Las Vegas. Dětičky zůstávaly se mnou doma.
