Vyprávění na pokračování o putování v mé mysli, v Čechách i v zahraničí. Trochu s nadhledem o mně, o lidech a o světě.
Edwina chtěla, abych dělala přesné záznamy o tom, co která z dcer daného dne snědla. Myslím, že je nikdy nečetla.
Nikdo mi také neřekl, že hrášek je pea a ne pee. Uvědomila jsem si to o několik měsíců později.
Nona mi stále volala, jak často jen mohla. Pomalu mi to začínalo vadit. Využila jsem Tima, který měl dovolenou, aby jí vysvětlil, že nejsem malomocná a dokážu dětem uvařit sama, obzvlášť jde-li o řízky či vařené brambory. Nona si to vysvětlit nenechala a goujons považovala za gurmánský vrchol. Pohádali se a museli jsme tam jít zas.
Po pár dnech se Edwina dozvěděla, že mám v Anglii kamaráda Johna a navrhla mi, aby přijel na víkend. Překvapeně jsem souhlasila. Ostatní au-pair mě nelákaly a John si koupil letenku. Měl přiletět v sobotu a zůstat do pondělí.
Na letišti jsem čekala hodinu a když jsem ho konečně zahlédla v davu a chtěla mu jít naproti, zamotala jsem se do tašek. Ptal se, co jsem si koupila a já řekla, že nový boty. Nakoukl do tašky, kde se válely mý starý a rozškubaný a zatvářil se soucitně.
Chtěli jsme jít do restaurace, ale byla jsem velmi podezíravá ohledně cen, tudíž jsme radši skončili v McDonaldu. Byla jsem s ním strašně ráda, protože John bydlel blízko Londýna a já mu rozuměla i to, co neřekl.
Tašky se postupně rozpadly stejně jako mé staré boty, takže jsem Johnovi nacpala do náruče můj růžový polštář ve tvaru srdce. Tim předpokládal, že je to dárek pro mě. Házel potutelné pohledy.
Zatímco jsem představovala Johna Edwině, Tara po polštáři chňapla a utekla. Ve středu, když jsem se po něm sháněla, mi hrdě oznámila, že ho ukryla ve svém pokoji, abych ho nenašla. Hezky jsem jí poprosila, a tak mi prokázala laskavost a vrátila ho.
V neděli jsme jeli výletním autobusem na okruh Ring Kerry. Byl to ten nejdeštivější a největrnější den v měsíci, tudíž jsme neviděli téměř nic. Vrátili jsme se promočení po deseti hodinách. Byla jsem nadšená.
Byla bych raději, kdyby mohl John zůstat déle, protože jsem mu rozuměla. Jenže John se sbalil a v pondělí odjel. Domluvili jsme se, že se budeme navštěvovat jednou za dva týdny formou střídání. Pořídím si pas, abych mohla létat do Anglie, zajedu si na českou ambasádu, všechno zařídím příští středu.
Jenže John nechtěl, abych jezdila. John měl dlouhá léta deprese a nemohl potřebovat, aby se mu znovu vrátily. Prosila jsem Johna na skypu ve čtyři ráno, aby mě nechal za ním přijet. Jenže John se sesypal.
John zlomil záchodové prkýnko, ulomil kus omítky a přestal se mnou komunikovat. Ztratila jsem člověka, který mi rozuměl a já rozuměla jemu.
Edwina mě utěšovala, že to časem určitě přehodnotí.
Tim mě zase přesvědčoval, že letenky z Corku do Londýna jsou neuvěřitelně levný.
Nona mi oznámila postřeh, že John je fešák.
Tara mi řekla, že by ho chtěla místo Tima, protože si s ní hrál a byl srandovní.
Já nemohla říct ani slovo.
