Vyprávění na pokračování o mém putování v Irsku. Pátý díl o zabydlování v nové rodině a o tom, co mě potkalo první týden.
Heatheřin Aspergerův syndrom byl prý velmi slabý a projevoval se tím, že nosila jen určité oblečení, jedla jen určité druhy jídla (tři), od určitých lidí a určitým způsobem připravené. Neměla jsem šanci, jelikož jsem nebyla babička ani máma.
K babičce jsme šli znovu toho odpoledne a na krk se mi ihned pověsila sestřenice Alison. Babička se jmenovala Nona a byla příšerná. Tim mě vzal na prohlídku menšího města vzdáleného dvacet kilometrů, abych viděla Lidl a zjistila, že je úplně stejný jako u nás. V Dunnes se nám potom vylil rybí salát na pokladně a Tim mi oznámil, že prodavačka byla Polka. Despekt znějící z jeho hlasu se mi nelíbil. Prý jich je v Irsku jako psů.
Edwina se mě snažila od první chvíle zatáhnout do komunity au-pair, které se pohybovaly po okolí a násilím mě vložila do nejrůznějších skupin na facebooku. Byla velice pilná a zmiňovala mé jméno u každého příspěvku. Kdyby ho byla napsala správně, možná bych se i seznámila.
U té příležitosti jsem byla varována před španělskými au-pair, kterých je taktéž přehršel. Zásadně se doporučuje scházet se vždy jen s jednou. Jak se jich sejde víc mluvících stejným jazykem, angličtina jde stranou a máte po ptákách. Sedíte a posloucháte španělské štěbetání.
První týden probíhal hladce. Každé ráno jsem dělala vyžádané palačinky s nutellou a holkám chutnaly. Nic jiného nikdy nejedly. Všechny děti jsem dovedla do školy i ze školy bez zranění, vše se zdálo v pořádku a měla jsem z toho radost. Tim si vzal dovolenou, aby na mě dohlížel, z čehož jsem radost neměla.
Dostala jsem au-pair mobil. Edwina mi psala sms z práce, Tim mi volal každou hodinu, aby se ujistil, že vím, co mám dělat. Během dalších dnů se přidala i babička. Děda naštěstí ne, nerozuměla jsem mu ani slovo.
Po škole jsme chodili k Noně, protože si to velice přála. Ke konci týdne mi Edwina oznámila, že si to nepřeje.
Nona mi volala každé ráno, aby se zeptala, co holky jedly, kolik toho snědly, co budou jíst a jestli přijdeme. Ne neznamenalo ne. Ne znamenalo uvidíme, však ty si to ještě ráda rozmyslíš.
Ochutnala jsem Shepherd´s Pie. Řízky, neboli goujons, jsem už nejedla s bramborami, nýbrž s ledovým salátem a pomerančovou marmeládou.
Nona se mě ptala, jestli vím, jak to vypadá, když se vaří voda.
Tara chtěla jezdit na bruslích, za dvě minuty hrát Člověče, nezlob se, za minutu koukat na Peppa Pig a za čtvrt hodiny jít vykoupat panenky. Byla jsem Sophie a často také Ken a říkala mi Come on, darling. V příhodných chvílích jsem se jí snažila vnutit na Edwinino doporučení Cheese string nebo miniaturní jogurt. Většinou bez úspěchu. Do školky dostávala pět kuliček hroznového vína, kousek sýru a tři sušenky. Scénář byl pokaždé stejný. Sušenky zmizely. Sýr vybalený a spolu s hroznovým vínem obalený v drobcích ze sušenek.Tara se culí a prosí o treat, ale já nechápu, proč po mně chce strom.
Po škole jsme dělaly úkoly, Tara se musela nějak zabavit sama. Většinou bruslila a rozptylovala tím své sestry. Gracie byla šikovná, úkoly měla hotové za deset minut. Heather za hodinu. Nona situaci svou přítomností ještě zhoršovala, protože se neustále motala kolem a všechny obtěžovala svými nabídkami pokrmů.
Edwina se vracela kolem šesté. Připadala jsem si nevděčná a líná, ale byla jsem ráda, když jsem se mohla vypařit.
Jako by náhodou jsem si vzpomněla, že mi kamarád z Německa kdysi říkal o tom, že je možnost studovat ve Skotsku zadarmo, jelikož studentům ze členských států evropské unie platí skotská vláda školné. Podala jsem si přihlášku za výhodnou cenu a odeslala dvě hodiny před uzávěrkou.
