Vyprávění na pokračování o putování v mé mysli, v Čechách i v zahraničí. Trochu s nadhledem o mně, o lidech a o světě.
Jordan musel za každou odpovědí říkat oslovení mum. Jakmile se nestalo, bylo zle. Bridget dramaticky zakašlala a ozvalo se yes, mum.
Přesto ji Jordan místo mami někdy oslovoval Bridget. Té se to samozřejmě nelíbilo a dělala humbuk.
I am your mum, not Bridget, pronášela srdceryvně.
Ok, Bridget.
Jordan přišel ze školy a ptal se, jestli už jsou rodiče vzhůru. Oba spali. Jordan se rozbrečel a řekl, že by chtěl s rodiči trávit víc času. Bridget mi toho dne řekla, že bychom se s Jordanem mohli pomalu dostávat do fáze, kdy se objímáme a mazlíme jako členové rodiny. Mám být jeho druhá matka. Já jsem ničí druhá matka být nechtěla a Jordanovo už vůbec ne.
Ekzém, který při příjezdu do Irska neexistoval, jsem měla najednou po celých rukou. Mohla jsem si koupit na tisíc krémů v lékárně a obvazovat si ruce přes noc, abych se neškrábala, ale nic nepomáhalo.
Jednoho dne Alan slíbil Jordanovi, že až přijde ze školy, bude už rozhodně doma. Nebyl. Jordan se dotázal ihned po vyskočení z Sharonina auta a odmítal jít dovnitř. Když se to povedlo, místo úkolů začal po kuchyni házet kiwim a po vyndání z brašny i učebnicemi. Začala jsem vysvětlovat, proč se to dělat nesmí, tyhle učebnice si půjčují i jiné děti a když budou zničené, nebudou z nich moci číst. Jordana to nezajímalo a řekl mi, že jsem blbá.
Připravovala jsem oběd a kolem hlavy mi lítalo všelicos.
Bridget stanovila za mojí zodpovědnost, aby byl Jordan převlečen, až se vrátí z práce. Jenže Jordan se převlékat nechtěl a nechtěl dělat vůbec nic. Suverénně si zapnul notebook a začal hrát hry.
Přemýšlela jsem, co s tím. Po několika hodinách bezvýsledného přemlouvání jsem viděla jediné řešení. Notebook jsem zaklapla. Spustil se příšerný řev, Jordan se vztekal, notebookem mrštil o zem. Začal sebou trhat a nakonec si lehl na zem a kopal do podlahy. Řekla jsem mu, že se může dívat hned po tom, co se převleče. Po sté. Jordanovi to za to nejspíš nestálo.
Místo toho vymyslel písničku na téma Kristýna je nejhloupější člověk, kterého jsem kdy viděl. Nakonec mi oznámil, že se rozhodl říct rodičům, že jsem ho shodila ze židle a on se strašně bouchl. Na moji námitku, že to je lež, odvětil, že to nevadí. Strašně rád lže. Je to sranda.
Když přišla večer Bridget, zavolala si mě a káravě se mě zeptala, co to mělo s Jordanem dnes být. Řekla jsem jí, co se stalo a dodala, že se necítím pohodlně, když si Jordan neustále vymýšlí a já jsem z něčeho podezřívána. Bridgetina odpověď byla typická. So you're not happy? Do you want to leave? Řekla to nepříjemně a netrpělivě, zatímco si mě měřila otráveným výrazem se zvednutou bradou. Připadala jsem si jako hruška v obchodě, na kterou se dívá a přemýšlí, jestli ji dát do sáčku s dalším ovocem a koupit nebo nechat, protože je to vlastně úplně jedno, hruška sem, hruška tam.
Řekla jsem, že si to ještě rozmyslím. Šla jsem se projít a celou noc jsem potom přemýšlela, co dělat. Bylo mi jasné, že práci jen tak neseženu. Au-pair už jsem být nechtěla. Tři měsíce nebyly dost dlouhou dobou na to, aby si mě někdo pozval do rodiny a letenky jsem už měla koupené na srpen. Pro sebe i pro Kiefera. Nechtěla jsem už vůbec nikam a hlavně jsem si nechtěla připadat jako srab.
Ráno jsem Bridget s úsměvem oznámila, že jsem se rozhodla vydržet a budu se snažit dát to s Jordanem do pořádku. Však on to snad nebude takový problém. Aniž by se na mě podívala, Bridget odvětila, že to byla předchozího dne stejně moje chyba a moje chyba je všechno, protože trávím moc času s Kieferem v Corku. Ale jo, mám to tedy prý ještě zkusit.
Tak jsem si odpracovala další den a když jsem dělala Jordanovi večeři, Alan za mnou přišel do kuchyně a oznámil mi, že Bridget našla novou au-pair. Odvezou mě pozítří, nefunguje to.Trávíš moc času v Corku, chudák Jordan neměl vůbec příležitost si na tebe zvyknout. Ale jinak jsme byli spokojeni, takže jestli chceš nějaké reference...
Volala jsem Kieferovi. Zoufale jsem nabídla, že klidně odjedu do Čech, jestli chce, ale řekl mi, že nemám povídat hlouposti. Zůstanu u něj, ačkoliv je to byt jeho ségry. To, že si často stěžuje, že tam trávím moc času, mi řekl až mnohem později.
Naposledy jsem jela do školy s Sharon. Bridget jí prý volala a chtěla ji usvědčit z toho, že Jordana v autě naštvala ona, a tak jsem jí vše vypověděla. Sharon byla hodná a poznamenala, že s Bridget rozhodně nejsou takové kamarádky, je trošku bláznivá, na všech něco vidí a jen Jordan je zlatej. Jordan je přitom rozmazlenej fracek. Někdy by se nad sebou měla zamyslet. Řekla jsem, že to je v pořádku, ale bylo mi na nic. Aspoň že máš toho svého přítele v Corku.
Tak jsem jela ke svému příteli v Corku. Alan mě vyhodil se všemi batohy na zastávce. Potkala jsem španělského souseda, se kterým jsme si občas společnými silami stěžovali na irské počasí. Usmál se a řekl, že mám být ráda, aspoň jsem se dostala z té šílené rodiny pryč. Byla jsem a nebyla zároveň a taky jsem si v autobusu všimla, že jsem v kapse zapomněla klíče k jejich domu. Nikdo se po nich nesháněl a já je díky tomu viděla naposledy v životě.
A tak jsem již potřetí začala hledat novou rodinu, přesněji nová rodina si našla mě. Vložila jsem akutní inzerát a za tři hodiny se mi ozvala paní z Kinsale.
A ještě něco – během pár dní mi zmizel ten ekzém.
