Bezejmenná

Hejno podzimních

nocí

vylétlo ze skrýše

schované

mezi dravci

zatímco

ty

srnčí oči svý

stáčíš a protáčíš

tak,

jak se patří

Hnízda

polárních motýlů

plníš

bez ostychu

zásypem ledových

sazí

Studí to příliš...

Venku je zima

a vlci

co snědli

všechny hvězdy

hřmí do ticha

tesknou modlitbou

za klidné večery

a ještě tesknější

za

ospalá rána

Duní tma

ozvučená

spolknutýma slzama

Poslouchám semknutá

šelest listí

a dál budu bloudit

šedivým městem

sama a

beze jména