Den jako udělaný

V angličtině existuje úsloví "made my day", které v podstatě nemá český ekvivalent. Z lingvistického hlediska se na to lze dívat jako na holý fakt, v symbolické rovině se ale dostáváme hlouběji pod povrch. Co když tento obrat čeština nezná, protože ho ani nepotřebuje znát? Třeba si málo všímáme a málo vážíme věcí, které šperkují naše dny...

Jen pro upřesnění, doslovný překlad "udělal/a/o mi to den" pochopitelně zcela nevystihuje obsah této "hlášky". Ta se používá, chceme-li poukázat na něco, co nám jednoduše zvedlo náladu, vylepšilo každodenní shon nebo nás prostě zaujalo. A to prosím do té míry, že jsme ochotni povýšit svůj den na lepší než by byl bez oné události, situace, drobnosti... zkrátka na první pohled nepodstatného detailu, který ale náš den z jakéhokoli důvodu vyzdobil.

A teď ruku na srdce. Jak často vás někdo nebo něco přiměje k upřímnému úsměvu (a je jedno, jestli se odehraje jen ve vás nebo se promítne ven, na obličej). Sama za sebe musím říct, že mně se to stává docela často, ale trvalo mi, než jsem se z toho naučila těšit. Pihatý kluk, který mi dal galantně přednost ve dveřích metra, prodavačka, která mi s úsměvem poděkovala za drobné, slušní turisté velebící krásy Prahy, dva důchodci vedoucí se za ruce, výroky dětí, které učím v dramatickém kroužku, motající se štěně... Je toho zkrátka dost a dost, často i v rámci jednotlivých dnů. Později se dá z těch zážitků čerpat i ve dnech vyloženě pitomých, ospalých, nešikovných nebo uplakaných. I takové se totiž dají udělat.

Jenže my jsme v zajetí práce, starostí, počasí nebo voleb, pročež na příjemné maličkosti máme tendenci zapomínat nebo je nevnímáme dostatečně. Proto vyhlašuji, navzdory "blbé náladě" panující vůkol, konkurz na české přebásnění MADE MY DAY. Myslím, že na to ani nepotřebujete umět bůhvíjak dobře anglicky. Stačí si všímat a přemýšlet.