Pozor! Blondýna za volantem!

Blondýnka na křižovatce. Z auta vystoupí nasraný chlap a křičí na ženskou za volantem druhého auta:,,Ty krávo, dělala jsi někdy řidičák?!" A blondýna odpoví:,,Určitě víckrát než ty, debile!"

Stále mám v živé paměti mé začátky za volantem. Doteď když potkám mého nepříliš trpělivého instruktora z autoškoly raději přecházím na druhou stranu ulice.

Mým největším problémem byly kruhové objezdy. Podřadit, čumět jestli někdo nejede, když nikdo nejel, sbírala jsem zrovna odvahu a ve chvíli, kdy už už jsem se odvážila vjet do kruháče, zařadila jedničku, bylo všude najednou plno. Řidiči troubili, ťukali si na čelo, vystrkovali své svalnaté prostředníčky, což mně bylo v tu chvíli zrovna šuma fuk, protože já hledala někde pod volantem blinkr. Neúspěšně. Za to jsem našla páčku ke stěrači, a tak jsem si v průběhu kroužení na kruháči aspoň umyla přední sklo, obkroužila kruháč párkrát dokola, našla konečně blinkr, přestala stírat a vyjela ven. Sice se mi trošku točila hlava, ale jinak vlastně taková celkem plynulá pětiminutovka. Nevím proč si ten instruktor vždycky po kruhovým objezdu potřeboval koupit cigára a dvojitý espresso.

Když jsem nějakým záhadným způsobem udělala zkoušky, v rámci zachování bezpečnosti na českých silnicích, instruktora vystřídal táta. Byl o něco méně trpělivý a po každé naší společné jízdě si dával dvojitou skotskou, ale vždycky s ještě oroseným čelem od potu nezapomněl dodat, že to dneska nebylo tak špatný.

    Někdo mi jednou říkal, že se dá mimo obec jezdit i víc než padesátkou. Tak si to takhle řítím pětapadesát, táta vedle mě na místě spolujezdce, máma připoutaná všemi pásy, které vzadu našla a najednou se před náma na silnici objevili tři sedící holubi.

,,Holubi!”, řekla jsem do hlubokého koncetrujícího ticha.

,,Neboj, oni uletí a přidej trochu.”, jemně jsem sešlápla plyn, ručička se nebezpečně blížila k 65 km/h. Holubi se přibližovali, až mi zmizeli pod podvozkam, auto jemně nadskočilo. Jeden holub uletěl. Dvě mrtvolky zůstaly ležet na silnici.

,,Říkal si, že uletí! Já je zabila!”, brečící jsem dojela domů a z traumatu, že jsem vrah, jsem nějaký pátek za volant nesedla.

    Teď už řídím bezproblémů. Občas, když si hodně věřím, zařadím i pětku a řítím si to skoro sedmdesátkou jako Schumacher v F1, ale nemusíte se bát, brázdím především anglické silnice. (Pozor, přiřítím se na Vánoce!)