Klapka: posvítil jsem si na svícení podruhé!

V minulém blogu jsem se zamýšlel nad tím, jak dlouhou a nesnadnou cestou si automobilové svícení muselo projít, abychom se dostali až ke dnešním moderním a kvalitním světlometům.

Pokrok ale nezastavíš, a proto je jasné, že až bude za sto či více let zase nějaký jiný automobilový fanoušek psát o stejném tématu, jako já, bude nejspíš to, co my dnes považujeme za vrchol techniky, považovat za stejně neuvěřitelné, jako já třeba ty acetylenové lampy….

Minulé vyprávění jsem skončil zrodem a historií halogenů a dnes tedy začneme xenony. Možná také patříte k pamětníkům, kteří zažili ten bombastický příchod xenonových světel na trh. Řada odborníků tehdy byla až euforicky optimistická a říkalo se, že životnost těchto světel si rozhodně nezadá s životností vozu. Samozřejmě, že realita se pak od těchto očekávání dost odlišovala, ale nic to nemění na faktu, že xenonová výbojka pro potkávací světla přinesla až třikrát větší svítivost a nižší spotřebu než klasická žárovka. Poprvé se tento typ světel objevil na automobilu značky BMW 7. Takže asi není přikvapením, že homologován byl nejprve jen v Německu a homologace pro další státy přišla až o pár let později. Ale přišla! Výrobci klasických světlometů si však nenechali nic líbit a dali xenonům odpověď v podobě světlometu s formovanou odraznou plochou. Ta nahrazovala klasický parabolový tvar a navíc byla schopná daleko efektivněji rozprostřít světelný paprsek, aniž by k tomu potřebovala strukturované krycí sklo. Soupeření mezi těmito dvěma novinkami a s tím související technologický posun zrodil bixenon. Ten se vyznačoval proměnným tvarem paprsku, který vycházel z jediného zdroje a byl na svém počátku spojen převážně s první generací vozů Volvo S60.

Je třeba dodat, že na samém začátku byla xenonová technologie, jako ostatně každá novinka na trhu, docela drahou legráckou. Vlastně to byla spíše záležitost, kterou si mohli dovolit jen ti řidiči, kterým na nějakém tom euru až tak dalece nezáleželo. Postupem času ale xenony zlevnily a zlidověly, takže si je mohli dovolit i vrstvy s nižšími příjmy. Skupiny výše příjmové se zase vrhly na další žhavou novinku, kterou svého času byly bílé svítivé diody. Sice se jednalo o zajímavou vychytávku, která ale dost výrazně ztrácela na atraktivitě díky nižší svítivosti. To však překvapivě nijak výrazně nebránilo tomu, aby se začaly používat v podobě svítících pásků, které si na své vozy pořizovali majitelé luxusních Audi A6tek. Můžeme tedy říct, že v okamžiku, kdy xenony přestaly být záležitostí pro bohaté a staly se dostupným artiklem pro všechny, našla si řidičská smetánka rázem jinou drahou záležitost, v podobě svítících LED pásků. Ačkoli žádných oslnivých technických a funkčních kvalit zprvu nedosahovaly.

Za důležitý milník v historii svícení bych považoval rok 2007, kdy se začaly používat potkávací diodové zdroje. Pionýrem této změny výjimečně nebyl ani jeden z dvojice německých velikánů Audi a BMW nebo švédské Volvo. Prvenství tentokrát evropským automobilovým koncernům vyfoukli Japonci se svým Lexusem. Dnes už ovšem diody kráčejí tak trochu ve stopách xenonů – jejich pořizovací cena sice ještě není úplně nízká, ale není ani závratně vysoká, takže i diody už přestávají mít punc luxusního zboží a pomalu a jistě začínají nacházet své použití také na vozech nižších tříd. Samozřejmě, že ani diody nejsou z hlediska funkčnosti zcela bez problémů a často nedosahují svítivosti některých xenonů, nemluvě o jejich životnosti. I tak ale patří k těm nejvyšším stupínkům na pyramidě automobilového svícení.

Zůstává tu tak poslední otázka: „co přijde příště“? Některé velké koncerny začínají pořádat námluvy s laserem. Prvními sériově vyráběnými automobily s laserovými světlomety se staly vozy BMW i8 a 7. Technologii dodává průkopník v oblasti osvětlování – společnost OSRAM. Jestli se však laser stane za několik let běžnou záležitostí, o tom nerozhodne asi ani jeden z těchto „výrobních“ gigantů, ale samotní řidiči a jejich zkušenosti. Tak se nechme překvapit!