Když modrá přebarví zelenou. Být ekologický není volba, ale povinnost

Také si občas kladete otázku, proč se starat o životní prostředí? Nemusíte být Zeleným, abyste se choval zeleně, chce to jen zdravý rozum a uvědomit si, že když se ztratíte na přechodu pro chodce,

po kterém chodíte každý den kvůli smogu a mlze, je něco špatně.

Rok 1989 většinu z nás zachránil od pomalé otravy. Kyselé deště, smog, znečištěné řeky a jako důsledek nahlodané zdraví obyvatel počínaje nejmenšími. Potvrdilo se, že když dáte občanovi trochu peněz, hned jde krajina revitalizovat snadněji. Koneckonců podívejme se dnes kolem sebe: ohřev vody sluníčkem není u nás už nic neobvyklého, výhody tepelných čerpadel zná každý a využití střech rodinných domků a obecních úřadů pro fotovoltaické panely, namísto zabírání úrodné půdy, také už nikoho nepřekvapí. Není potřeba miliard dolarů a svolávání  klimatologických konferencí, kdy účastníci  přiletí letadlem, z letiště do klimatizovaného hotelu turbodieselovým taxíkem a zanechají za sebou uhlíkovou stopu velkou jako  dinosauří tlapu.

Neznečišťuj, třiď, šetři! Není jazykolam, ale motto dneška. Problémem je, že neustále něco zlepšovat je stále obtížnější. Jak říkal major Terazky v Černých baronech:  „Na každú robotu je nám treba špecialistov,“ proto dnes už nikoho nepřekvapí úředník odboru životního prostředí, který chrlí nápady a radí firmě jak technicky vyřešit požadavek na snížení emisí.

Mnohdy ale vynález dostat do oběhu trvá velmi dlouho. Třeba jen vývoj elektromobilů, vynecháme-li Teslovy úspěšné pokusy z konce 19. st., trval s přestávkami mnoho let a teprve až poslední dobou je lze smysluplně využívat. U nás v Litoměřicích jich máme hned deset a nikomu zatím nedošly baterky a elektrovozy jezdí mnohem, mnohem levněji.  Já vím, můžete namítnout, že jezdí z části na elektřinu z uhelné elektrárny, ale uhlí je vlastně obnovitelný zdroj, stejně tak jako komponenty baterií…ale  v každém případě to nečoudí, je to tišší a levnější na spotřebu.

Stejně si ale myslím, že zvládnutí jaderné fúze, ze které pochází úplně všechna energie, je jen otázka času. Pak budeme mít energii skutečně čistou. Zavádění složitějších opatření budí emoce. Pro nadšence pozitivní. Se zbytkem „světa“ je to horší. Regulace topení ve starší škole způsobí loužičky pod radiátory, a co čert nechtěl, u manželky městského konšela v kabinetě.  Použít 40 cm polystyrenu na zateplení s návratností 200 let, taky není úplně eko. Poslední módou je zase nucená ventilace. Aby správně zateplená budova neztrácela teplo, nesmí se otvírat okna. Protože střecha neunese motory, musíme ji zbourat a zesílit, použít tak další materiál, dopravit ho na místo, a …

Svět by potřeboval zákon o používání zdravého rozumu. Pak bychom se nedočkali enormního rozšíření dieselových motorů (dříve podporovaných, dnes zapovězených) likvidace půdy pěstováním řepky, abychom ji přidávali do nafty, uzavírání německých jaderných elektráren nebo vysavačů s omezeným výkonem. Vždy, když se chce z vládní kanceláře zachránit svět nebo zajistit lásku mezi národy či rasami, nedopadá to dobře. Ekologické chování je racionální, nesobecké a odpovědné. Je to těžké takovým být. Ale pokud to neuděláme, naše modrá planeta nepřežije. A modrá je dobrá.