Někdy se člověk dostane do situace, kdy je svými nebo cizími ratolestmi přinucen k přednesu nové, originální pohádky, a to spatra. A protože nejste ani Erben, ani bratři Grimmové, a vaše fantazie je po celodenním shonu na bodu mrazu, nezbývá než provést rychlou kompilaci dvou či více známých příběhů.
primadvd.cz
Červená Karkulka žila s maminkou na ostrově Sodor. Jednoho dne maminka povídá: "Karkulko, babička má dnes narozeniny. Připravila jsem jí košíček, jsou v něm dobroty, které má ráda. Bábovka, šunka a červené víno. Běž a dones jí ho. Ale to ti povídám: ne abys šla přes les a přelézala trať! Uvidí tě tlustý kontrolor a napaří ti pokutu, až zčernáš. Jdi pěkně po silnici přes Wellford, tam je ta lávka přes trať u zastávky, tam se ti nic nestane."
"Ano maminko," povídá Červená Karkulka a vydala se na cestu. Jenže Karkulka byla tuze líná. Babička bydlela na samotě, daleko za vesničkou Wellford, a po silnici to byla zacházka skoro kilometr. A tak se Karkulka přes maminčino nabádání vydala lesem k mýtince, kde trať riskantně přecházeli vyvrhelové, často dělníci ze zámoří.
Karkulka byla sice líná, ale ne nezodpovědná. Když přišla k trati, dobře se na obě strany rozhlédla, jestli nejede vlak, a když usoudila, že nejdede, vkročila na násep. Jenže v tom se ozvalo táhlé zahoukání: "Húúúúú" - to se blížil Tomáš se svými vagóny Annie a Clarabel. Karkulka se lekla, klopýtla (nebyla to její tělesná vada, normálně neklopýtala, nanejvýš trochu kulhala), upustila košíček a skutálela se dolů z náspu.
Tomáš se přihnal, ničeho si nevšiml a košíček nabral. Bábovka skončila na jednom nárazníku, rozbitá láhev vína na druhém a šunka mu uvízla za komínem. Karkulka to všechno sledovala zpod pešunku a do očí se jí draly slzy. Dopotácela se na mýtinku, sedla na pařez a dala se do usedavého pláče. "Co já si teď nešťastná počnu?"
Jak tak plakala, šel kolem vlk. Kouká na Karkulku a povídá: "Copak se ti Karkulko přihodilo?". Karkulka mu všechno vylíčila a dál usedavě plakala, až ji šminky tekly po tvářích. Na rozdíl od vžitých předsudků byl vlk v podstatě dobrák. "Víš co?", povídá, "řekni, že jsem tě přepadl a košíček ti ukrad." "To myslíš vážně?" zaptala se Karkulka s dojetím v hlase. "Jasně", odpověděl vlk a na důkaz přátelství se jí zahryzl do lýtka.
Mezitím dojížděl Tomáš na Knapfordské nádraží. Stáli tam u perónů právě přpravení James a Gordon. Gordon s rychlíkem a James, jak jinak než se smíšeným, zrychleným, osobním vlakem. Jakmile uviděli Tomáše, dali se oba do hurónského smíchu. "Čemu se smějete?", ptá se Tomáš. "Čemu?" vyhrkli najednou James a Gordon. "Podívej se na sebe, jak vypadáš! Co je to za parádu? To je nějaká nová móda?" chechtali se ti dva, až se jim rošty natřásaly.
Tomáš se podíval a zjistil, že mají pravdu. Když mu odpojili vagóny, dojel smutně do depa a povídá tlustému kontrolórovi: "Pane, asi jsem někoho přejel. Jinak si nedovedu vysvětlit, že mám za komínem šunku." Tlustý kontrolór si Tomáše prohlédl, chvilku se zamyslel a pak povídá: "Hm, hm, to je moc divné. Nemáme žádné hlášení, že by někoho srazil vlak. Ale slyšel jsem, že poblíž Wellfordu se dnes stala podivná příhoda. Vlk prý přepadl Červenou Karkulku a sežral ji košíček s dobrotama, které měla pro svoji babičku." Tomáš se zhrozil: "Tak to jsem asi přejel toho vlka! Achich achich, já nešťastník!"
Ale vraťme se zpět do Springtonu, kde bydlela Karkulka se svoji maminkou. Když se vrátila domů a vylíčila mamince, co se jí stalo, příhoda se brzy roznesla po celém městečku. Místní kluci se velice rozčílili, vzali sekery, vidle, zkrátka kdo co našel, a vydali se do lesa hledat vlka, aby nebohou Karkulku pomstili. Jenže vlk byl sice dobrák, ale nebyl hlupák. Celý den zůstal zalezlý a nevystrčil ani čenich. Kluci došli až do Wellfordu s nepořízenou. Tak se aspoň zastavili v místním hostinci s podivným názvem "The twa dogs" a dali si pár paňáků pravé skotské whisky říznuté několika lágry z Knapfordského local brewery. Cestou zpátky vydávali takový kravál, že nepotkali ani veverku, natož vlka. Když přišli domů, zpráva o tom, že vlk zmizel beze stopy, se rychle roznesla po celém ostrově Sodor.
Druhý den vyjel Tomáš velice sklesle z depa. Na nádraží potkal Emily a ta si jenom odfrkla: "Myslela jsem si, Tomáši, že jsi taková něžná, citlivá mašinka. Nikdy by mě nenapadlo, že klidně přejedeš chudáka vlka." a odjela se svým vlakem, aniž by se s Tomášem rozloučila. Tomáš byl skleslý ještě více. Pomalu bafal se svým courákem do Wellfordu a i ty jeho věrné vagónky, Annie a Clarabel, se mu zdály že s ním nemluví, vypovídají službu a dělají naschvály, ke kterým se jinak uchylují pouze tupé vagóny na uhlí a kámen.
Jak tak jede lesem, najednou kouká a on si to tam vykračuje vlk. "No to není možné!" řekl Tomáš a zastavil u semafóru. "Vlku, co tady děláš? Ty nejsi přejetý?", povídá. Vlk se jen usmál a říká: "Ahoj Tomáši, proč bych měl být přejetý?" A Tomáš mu vylíčil celou příhodu a zeptal se, jak je tedy možné, že se obsah Karkulčina košíčku, který vlk celý sežral, ocitl na jeho komíně a náraznících. To přece nedává smysl, aby se koza nažrala a vlk zůstal celý, nebo jak se to říká? Vlk se pousmál a usoudil, že se z tohodle už nevykroutí a tak Tomášovi vysvětlil, jak to celé bylo. Tomášovi se móóóc ulevilo. Byl tak rád, že vlkovi hvízdal na pozdrav ještě daleko za Wellfordem a když přijel večer zpět do depa, hned všechno radostně vyprávěl tlustému kontrolórovi.
"Tak vidíš, Tomáši", povídá tlustý kontrolór, "zase se jednou ukázalo, že jsi velice užitečná mašinka."
Zkompilováno ve Vlašimi, 21.2.2009
