Pohled do nitra legendárního klávesového nástroje. Před více než deseti lety jsem v obchodě s použitými hudebními nástroji zakoupil tuhle věc. Už tehdy mu bylo 15 let, takže dnes je mu přes čtvrt století a je to takový hudební důchodce.
Původně jsem měl sice v plánu koupit si nějakou jednoduchou Yamahu nebo Casio, co už má zabudované repráčky, abych nemusel ještě shánět kombíčko. Ale kamarád, s kterým jsem bazary prolézal, mě přesvědčil, abych vzal tohle, když už jsme na to narazili. Že prý to je plnohodnotný syntetizér a s těma hračkama se nedá vůbec srovnávat. A měl pravdu. Když jsem pak měl možnost porovnat, tak Roland má o dost kvalitnější zvuky, hlavně piána a obecně zvuky, které klesají na intenzitě.
Takže jsem nakonec koupil tohoto dědečka. A jako každý důchodce, i můj Roland trpí stařeckými neduhy. Hlavně v klaviatuře. Už když jsem ho kupoval, tak jedna klávesa nehrála, nebo jen občas. Postupem času se tento klávesový revmatismus rozšířil i na další a některé přestaly hrát úplně. Tento nástroj má totiž (možná jako jeden z prvních elektronických kláves?) úderovou dynamiku. A to je patrně zařízení poněkud citlivé a choulostivé.
Trochu mu taky daly zabrat děti, protože rády hrají. Sice to moc neumí, ale o to intenzivněji to provozují. Takže nástroj začínal pomalu být na odpis. I přemýšlel jsem, co s tím? Koupit nějaký nový a tenhle vyhodit? To mi ho zase je trochu líto. A tak jsem se rozhodl, že se pokusím o opravu.
