Jméno pana předsedy ČSSD je neustále velmi frekventováno, ať už v negativním, či pozitivním smyslu. I když funkce předsedy největší opoziční strany je jistě společensky významná, přesto se domnívám, že zájem médií o pana předsedu je poněkud přehnaný. Použiji tedy velmi přízemního triku, abych mu této pozornosti trochu odčerpal.
Daleko od královského města Prahy se od 16. století nacházely dvě vinice - Křížovka a Řezníková. Bylo to v místech poblíž dnešního Hlavního nádraží. V roce 1698 byly obě vinice prodány Janu Kristianovi Paroubkovi, doktorovi práv, místosudímu a královskému apelačnímu radovi. Od té doby byly spojené vinice nazývány Paroubka.
Koncem 18. století zde pak vznikly dva domy, čp. 35 a 36. Roku 1815 koupili Paroubku manželé Jan a Babetta Pštrossovi a po nich se zde začalo říkat Pštrossovka. Nicméně dům čp. 35 byl stále nazýván Paroubka. Jan Pštross byl podnikavý muž a nalezl na pozemku léčivý pramen. Nechal na vinici vybudovat lázeňský dům s restaurací a nad studánkou postavil altán ve formě antického chrámu.
Po Janově smrti převzal lázně jeho bratr Eduard Pštross, který byl rovněž vinohradským starostou. Otevřel zde divadlo, jehož vedením byl pověřen ředitel Stavovského divadla Hoffmann a vrchním režisérem a dramaturgem se stal Josef Kajetán Tyl. V roce 1861 bylo divadlo pro celkovou schátralost zbořeno, ale ještě před koncem dekády zde otevřela divadlo nové herečka Eliška Pešková.
Posléze získal usedlost František Julian Heine. Na rohu dnešní Vinohradské a Balbínovy ulice postavil velikou hospodu, zbytek pozemku rozprodal na parcely. Velkou část koupila obec Vinohrady a zřídila zde Riegrovy sady. Na počátku 20. století už žádný z původních domů čp. 35 a 36 neexistuje. A tak skončila kdysi významná usedlost zvaná Paroubka.
Zdroj: Barbora Laštovková, Pražské usedlosti, Libri, Praha, 2001
Možná jste, laskaví čtenáři, teď poněkud zmatení a očekáváte ode mě nějaký závěr. No budiž, tak tedy poselství zní: "Paroubků už bylo, a byli jsme před Paroubkem, budeme i po něm."
