Tento poučovací článek jsem se rozhodl pojmout jako sérii citátů zcela vytržených z kontextu. Samozřejmě nebude ani trochu o praslovanských tradicích vyhánění zimy pomláskou a vítání jara slivovicí.
Na úvod mi dovolte pár technických poznámek a pak už budou následovat jenom samé citáty. Bratr Semper mě vyzval, ať hustě poučuji. Nemyslím, že bych se křesťanské osvětě chtěl na svém blogu věnovat nějak systematicky, ale když máme ty Velikonoce. Někoho možná zarazí to datum - rok 35. Pokud si dobře pamatujete, jaký humbuk se naděl s příchodem nového tisíciletí - jestli to bylo 2000 nebo 2001 - tak jsem v podstatě akceptoval tu druhou variantu. Čili přistoupil jsem na tezi, že lidé před 2000 lety, s chabým matematickým povědomím, zcela nelogicky označili rok, v kterém se pán Ježíš narodil, jako rok 1. Na Vánoce roku 34 mu tedy bylo 33 let, a ukřižován byl na jaře roku 35.[1]
Dále pak řada lidí zde v diskusích a i jinde v diskusích, patrně pod vlivem svého velkého guru mistra Dawkinse, naprosto popírají, že by nějaký člověk jménem Ježíš kdy žil. To je docela humorná představa, že počítáme letopočet podle roku narození jakési imaginární postavy. Myslím, že tím naši předci projevili nebývalý smysl pro humor. Možná bychom za nimi neměli zaostávat a na důkaz toho třeba pojmenovat nějakou významnou ulici v Praze "Třída Járy Cimrmana". Určitě by si to taky zasloužil.
Pro citaci Bible jsem zvolil překlad Kralický. Má takové zvláštní kouzlo. Nové překlady, jako ekumenický, jsou oproti Bibli Kralické nějak suché.
A teď už se můžeme směle vrhnout na ty citáty. Začneme rovnou na kříži, protože co se dělo předtím, je myslím dostatečně známo, a to i zásluhou děl jako "Jesus Christ Superstar" a podobně.
[1]Ve Wikipedii se dočteme odhady v rozmezí let 30 až 34, ale přesné datum není asi příliš důležité.
Marek, Kap. 15, 31 - 39
Též i přední kněží posmívajíce se, jeden k druhému s zákoníky pravili: Jinýmť pomáhal, sám sobě pomoci nemůže.
Kristus, ten král Izraelský, nechažť sstoupí s kříže, ať uzříme a uvěříme. A i ti, kteříž s ním ukřižováni byli, útržku mu činili,
A když byla hodina šestá, stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté.
A v hodinu devátou zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Elói, Elói, lama zabachtani? Což se vykládá: Bože můj, Bože můj, pročs mne opustil?
A někteří z okolo stojících, slyševše to, pravili: Hle, Eliáše volá.
A běžev jeden, naplnil hubu octem, a vloživ na tresť, dával jemu píti, řka: Ponechte, uzříme, přijde-li Eliáš, aby jej složil.
Ježíš pak zvolav hlasem velikým, pustil duši.
A opona v chrámě roztrhla se na dvé, od vrchu až dolů.
Viděv pak centurio, kterýž tu naproti stál, že tak volaje, vypustil duši, řekl: Jistě člověk tento Syn Boží byl.
Matouš, Kap. 28, 1 - 7
Na skonání pak soboty, když již svítalo na první den toho téhodne, přišla Maria Magdaléna, a druhá Maria, aby pohleděly na hrob.
A aj, země třesení stalo se veliké. Nebo anděl Páně sstoupiv s nebe a přistoupiv, odvalil kámen ode dveří, a posadil se na něm.
A byl obličej jeho jako blesk, a roucho jeho bílé jako sníh.
A pro strach jeho zděsili se strážní, a učiněni jsou jako mrtví.
I odpověděv anděl, řekl ženám: Nebojte se vy, neboť vím, že Ježíše ukřižovaného hledáte.
Neníť ho tuto; nebo vstalť jest, jakož předpověděl. Poďte, vizte místo, kdež ležel Pán.
A rychle jdouce, povězte učedlníkům jeho, že vstal z mrtvých. A aj, předchází vás do Galilee, tam jej uzříte. Aj pověděl jsem vám.
Matouš, Kap. 28, 11 - 15
Když pak ony odešly, aj, někteří z stráže přišedše do města, oznámili předním kněžím všecko, co se stalo.
Kteřížto shromáždivše se s staršími, a uradivše se, mnoho peněz dali žoldnéřům.
Řkouce: Pravte, že učedlníci jeho nočně přišedše, ukradli jej, když jsme my spali.
A uslyší-liť o tom hejtman, myť ho spokojíme, a vás bezpečny učiníme.
A oni vzavše peníze, učinili, jakž naučeni byli. I rozhlášeno jest slovo to u Židů až do dnešního dne.
Jan, Kap. 20, 24 - 31
Tomáš pak jeden ze dvanácti, kterýž sloul Didymus, nebyl s nimi, když byl přišel Ježíš.
I řekli jemu jiní učedlníci: Viděli jsme Pána. Ale on řekl jim: Leč uzřím v rukou jeho bodení, a v pustím prst svůj v místo hřebů, a ruku svou vložím v bok jeho, nikoli neuvěřím.
A po osmi dnech opět učedlníci jeho byli vnitř, a Tomáš byl s nimi. Přišel Ježíš a dvéře byli zavříny, i stál uprostřed a řekl: Pokoj vám.
Potom řekl Tomášovi: Vložiž prst svůj sem, a viz ruce mé, a vztáhni ruku svou, a vpusť v bok můj, a nebudiž nevěřící, ale věrný.
I odpověděl Tomáš a řekl jemu: Pán můj a Bůh můj!
Dí jemu Ježíš: Žes mne viděl, Tomáši, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteříž neviděli, a uvěřili.
Mnohé zajisté i jiné divy činil Ježíš před obličejem učedlníků svých, kteříž nejsou zapsáni v knize této.
Ale tito zapsáni jsou, abyste věřili, že Ježíš jest Kristus, Syn Boží, a abyste věříce, život měli ve jménu jeho.
