Jak se asi musí žít krásně v cihlovém domě!

Tak jsem si zase posteskl, mít tak nějaký malý domeček z cihel, to by asi bylo. To by se mi dobře žilo.

A vy si teď určitě říkáte: "No jo, člověk z paneláku. Tísní se někde v králíkárně, ve městě plném exhalací, daleko od přírody. Zachtělo se mu po troše volnosti, po čerstvém vzduchu, po zahrádce, slepičkách, vajíčkách a králících. Kočičkách, pejscích, hlášení obecního rozhlasu a výkupu peří.

Touží po častých vycházkách do lesa, po klidu venkova, po vřelých sousedských vztazích. Pochopil, že pro jeho děti bude lepší, když si budou hrát venku, než dřepět celé dny u počítače. Rád by praštil tím každodenním dojížděním do práce nacpanou MHD nebo trávením dlouhých hodin v kolonách přeplněného velkoměsta.

Už se vidí, jak bude za vlahých letních večer sedávat s fajfkou na zápraží a vesele konverzovat s kolemjdoucími o stavebninách, hnojivech, místní mládeži a nadcházejícím hasičském bále. Noční klid nebudou rušit chuligáni a při otevřeném okně se mu bude krásně spát - zvlášť když soused zrovna nebude topit pet lahvema."

To je sice všechno hezké, ale v tom problém ani moc není. Jen jsem se dneska zase pokusil vyvrtat díru do panelu.