Pan Karel Drábek dnes vydal další díl svého oblíbeného detektoru, ve kterém vyzývá záhadology a ostatní badatele, aby rozluštili zprávu na tzv. disku z Faistu. Původně jsem to chtěl napsat přímo do diskuse, ale je to trochu delší.
Takže si otevřete zmiňovaný článek zde, najeďte na vyobrazení disku, a pojďme se společně podívat, jaké že poselství je na něm ukryto.
V první řadě je třeba si uvědomit, že disk neobsahuje žádné znakové písmo a není určený pro čtení člověkem. Jen magor by mohl vytvořit něco takového, co se při čtení musí neustále otáčet. Takže disk je jasně určený pro nějaký stroj - neboli přehrávač. Je tedy nasnadě, že neobsahuje zprávy, ale spíš nějaké hity pop-music. Směr čtení záznamu je zřejmý - od středu k okraji. Lidskému zraku to názorně ukazují šipky na stopě, které ovšem jinak slouží jako synchronizační značky pro přehrávač.
Přehrávání tedy neprobíhá jako u gramofonové desky od vnějšího okraje do středu, ale naopak, tedy jako u CD. Lze se tedy bez nejmenších pochyb domnívat, že disk byl přehrávaný na nějakém zařízení vybaveném laserovou optikou. Pokud je (neznám originál) vyroben z dřevěné destičky pokryté vrstvou tvrdého vosku, pak se nepochybně jedná o unikátní nález Cimrmanova disku (CD).
Dále co na něm tedy je. Jak jsme již řekli, nějaká hudba. Jednotlivé skladby jsou odděleny kytičkami. Prostřední kytička značí střed otáčení, ale to už si CD mechanika ohlídá sama. Disk začíná písní "Když jsem já šel tou Putimskou branou". Následuje "Pec nám spadla", to jsou krátké kusy. Po nich vidíme poměrně dlouhou skladbu, bezpochyby je to árie uhlíře Jana z Cimrmanovy operety Uhlířské Janovice. Nakonec přichází rozšafná koláž lidových písní, počínaje "Vyletěla holubička ze skály", následuje "Holka modrooká" a končí písní "Čížečku, čížečku, ptáčku maličký."
Věřím, že tento rozbor je dostatečně přesvědčivý i pro ty nejzavilejší skeptiky. Gratulace můžete vyjádřit jak v diskusi zde, tak u Karla. Případnou Nobelovu cenu za mír si strčte za klobouk.
