Protože se mi zdá, že ti mladí už dneska ani neznají velikána Járu Cimrmana, a že osvěty není nikdy dost, přináším ukázky z jeho poetické tvorby, doplněné mými VLASTNÍMI* poznámkami.
Radek se u mé minulé básně domníval, že jsem použil slavného Cimrmanova absolutního rýmu. Nebyla to tak docela pravda, protože slova na konci veršů se jinak psala a rovněž trochu jinak vyslovovala. Jak tedy vypadá skutečný absolutní rým?
Nemá cenu se pouštět do nějaké teorie, lépe, když si uvedeme hned názorný příklad. Je to úryvek z Cimrmanovy operety Uhlířské Janovice. Je to právě árie uhlíře Jana.
V semináři ke hře Hospoda na mýtince dodává přednášející "Sami slyšíte, že verše opravdu znějí velice libozvučně." Protože vy nic takového neslyšíte, doporučuji přečíst si báseň ještě jednou a nahlas. Případně můžete požádat osobu blízkou, aby vám báseň přečetla. Tím docílíte opravdu jedinečného kulturního zážitku.
Přestože absolutním rýmem dosáhl Cimrman téměř absolutní dokonalosti, nebyl ještě s výsledkem spokojen. Náročnější posluchači se prý domnívali, že dokonalosti rýmu bylo dosaženo jaksi na úkor obsahu (osobně v tom problém nevidím, árie uhlíře Jana mi přijde velice vydařená i po obsahové stránce, ale budiž, všichni víme, jací existují hnidopichové, třeba i zde, mezi diskutujícími).
Proto tedy Cimrman vymyslel tzv. Cimrmanovu konstantu. Opět, s teorií se můžete podrobně seznámit ve hře Hospoda na mýtince, takže přejdeme rovnou k ukázce.
Přes všechny tyto Cimrmanovy úspěchy na poli básnické teorie mám stejně nejradši jeho milostnou píseň, kde použil veršů běžných, nedokonalých. Cimrman napsal několik milostných písní, kde svoji milou pouze nekriticky nechválí, jak bylo tehdy (a ostatně povětšině zůstává dodnes) zvykem, ale rovněž si všímá drobných nedostatků a dobře míněnou mírnou kritikou se snaží, aby milovaná osoba na sobě zapracovala a zmíněné nedostatky se pokusila odstranit.
* toto je míněno hlavně pro adminy, aby bylo zřejmé, že neporušuji kodex blogera
** jedná se o úryvek z libreta k operetě Uhlířské Janovice
