Po vzoru Vládi Kroupy jsem se rozhodl, napsat detailní přepis jednoho telefonního hovoru přesně tak, jak se neuskutečnil.
Crrrrrrr ... neznámé číslo.
"Haló..."
"Dobrý den, u telefonu Vendelína Tláskavá z Dejsemprachy banky. Hovořím prosím s panem Pavlem Krejčířem?"
"Ano."
"Chtěla bych vám udělat skvělou nabídku ohledně vašich financí, měl byste chvilku?"
"No tak jo."
"Protože se jedná o důvěrné informace, potřebuji ověřit vaši totožnost. Mohl byste mi nadiktovat poslední čtyřčíslí vašeho rodného čísla?"
"To nemohu, z hlavy si ho nepamatuji." Samozřejmě, že si ho pamatuji, ale lžu jako když stiskne.
"V tom případě mi bude stačit datum narození."
"Datum narození bych dohromady možná dal, ale nějak nevidím důvod Vám ho sdělovat. Podívejte, vy voláte mně, sice jste se představila, ale co já vím, kdo ve skutečnosti jste. Naopak, vy byste měla dokazovat mně, že jste skutečně zaměstnanec Dejsemprachy banky."
"Ano, já vím, že jsou to citlivé údaje (no, já na ně zase tak citlivý nejsem, ale co bych jí to vymlouval), ale jedná se o váš prospěch. Mám pro vás skvělou nabídku na zhodnocení vašich peněz."
"Řeknu vám to, milá paní Tláskavá, asi takhle. Peněz mám celkem dost. Mám všechno, co potřebuji, byt i auto. Nemám sice Ferrari, vilu na Ořechovce, apartmán v Nice ani jachtu, ale dosud jsem se bez těchto věcí obešel a myslím, že to bez nich vydržím i nadále. Na druhou stranu nemám žádné dluhy, takže bych soudil, že se o svoje peníze dokážu postarat celkem dobře. I když neinvestuji do akcií a odborníkovi může mé hospodaření připadat naivní až lehkovážné, nevidím jediný důvod proto, investovat nějakou námahu do zhodnocení mých financí. Stejně bych pak nevěděl, co si mám z těmi zhodnocenými penězi počít. A tak si myslím, že nejlepší, co můžeme v dané chvíli udělat je, tento rozhovor ukončit a neplýtvat dále zbytečně s mým i s vaším časem."
"No tak na shledanou."
