V sobotu 3. dubna 2010 se konala zvláštní jízda parního vlaku z nádraží Praha Bráník na Křivoklát a zpět. Když už jsem se u této akce náhodou nachomýtl, a dokonce se mi podařilo udělat i pár celkem slušných fotek, rozhodl jsem se, že se s Vámi podělím.
Zvláštní vlak táhla rychlíková lokomotiva řady 498.022. Trochu zklamání bylo, že měla na postrku malou dieslovku, sice taky už notně historickou, ale přeci jenom motor. Inu, páry odtahaly 150 let vlaků, ale dnes už se jim prostě nevěří, to je ten lidský vděk - měli by si to uvědomit politici, a možná hlavně adepti na tuto kariéru - lidská sláva, polní tráva, co Láďo, Ivo?
Ale konec pruzení s politikou. Povím vám něco o mašince. Když se po druhé válce naše země vzpamatovávala, měla velkou potřebu nových lokomotiv všeho druhu. Nejdříve obě naše lokomotivky vychrlily něco nákladních lokomotiv řady 534.0 a malých tendrových lokomotiv 423.0 a 433.0 - těch bylo pro válkou zničené hospodářství nejvíce potřeba.
A pak přišly na řadu lokomotivy rychlíkové. Před válkou Škodovka vyvinula a společně s ČKD postavily 9 kusů řady 486.0. Ministerstvo železnic bylo s touto lokomotivou celkem spokojené a tak objednalo 40 dalších kusů. Méně už ale byla spokojená Škodovka a tamní inženýři se rozhodl, že původní verzi malinko přepracují. Výsledek vyjel z bran plzeňského podniku v roce 1947. Byl větší, silnější, rychlejší a těžší. Takže mu byla přiznána nová řada 498.0.
Snad nejzajímavější na osudu této mašinky je to, že se na jejím vývoji poprvé v historii Československého lokomotivního průmyslu, ovšem rovněž i naposledy, podílel akademický malíř coby průmyslový designér. Tímto malířem byl známý milovník lokomotiv Vilém Kreibich.
Na první pohled upoutá jeho barevná kombinace, která měla upomínat na Československou trikolóru - modrý kotel, usměrňovače kouře, boky budky a tendr. Červené části pojezdu, tyčoví a kol a konečně bílá na střeše budky a boku ochozu, která pokračovala bílou linkou přes budku a vodojem tendru. A dál už se podívejte sami.
No a zatímco se vlak vydal směrem k Praze - Krči, my nasedli do vlaku na opačnou stranu a za chvíli jsme si to již vykračovali po Kamenném Přívoze. Tam jsme se u samoobsluhy seznámili s místními kačenami.
