Stereo fotografie nám mohou nejen poskytovat lepší vzpomínku na letní dovolenou, ale mohou nám přiblížit i hodně exotické končiny, kam se asi sami nikdy nepodíváme. Dvě z takových míst jsou Měsíc a Mars.
Na internetu se dá nalézt poměrně hojně anaglyphů z obou destinací. Ale pokud si tato vzdálená místa chce člověk prohlédnou v lepší kvalitě na nějakém 3D zařízení, nezbývá, než se pokusit vyhledat originální obrázky a z nich si nějaký ten stereoobrázek sám vytvořit.
Jak už jsme si vysvětlili - a některé čtenáře to i překvapilo :-) - je princip 3D fotografie poměrně starý, takže s ním počítali už konstruktéři a další účastníci projektu Apollo. Bohužel, plánovaný 3D fotoaparát na 16mm film se nakonec nepodařilo dotáhnout do konce, takže i když se testoval na zemi, do vesmíru se nikdy nepodíval.
Ovšem i tak existuje z lunárních výprav hojnost dvojic fotografií pořízených "cha cha" metodou. Astronauti byli zjevně instruováni, aby se čas od času o takovou fotografii pokusili. Inu proč ne, Měsíc je konec konců ideální místo na fotografování "cha cha" metodou. Pokud náhodou před vás nepráskne nějaký meteorit, je velice nepravděpodobné, že se něco mezi dvěma snímky pohne - až tedy na kolegu druhého astronauta a svůj vlastní stín.
Bohužel, žádný z astronautů, který kdy vystoupil na povrch měsíce, zřejmě nečetl tuto moji sérii blogů. Všichni se dopouštějí přesně těch nešvarů, o kterých jsem tady psal - otáčí se za foceným předmětem, dělají příliš velké odstupy a nijak se nepárají ani s dodržením stejné roviny záběru obou fotografií.
Anaglyphů je dost, opět se ukazuje, že anaglyph, navíc zobrazovaný na monitoru v rozlišení zhruba 400x300 pixelů, snese v podstatě všechno. Pokud ovšem chcete kvalitní 3D fotografii prohlíženou na vašem televizoru s úhlopříčkou 32 palců nebo větší, pak použitelných fotek z Měsíce je jako šafránu. Existuje jich pár z výprav Apollo 12 a Apollo 17, z ostatních ani ťuk.
Toto je asi nejlepší 3D fotografie, kterou je možné z Měsíce prohlédnout. Pochází z poslední výpravy Apollo 17. Já braná s hodně velkým rozestupem, což vzbuzuje dojem, že se jedná o malý model lunárního modulu a panáčka astronauta. Další voda na mlýn konspirátorů.
Situace na Marsu je o malinko lepší, i když taky ne zrovna dvakrát uspokojivá. U všech tří vozítek z poslední doby už konstruktéři se 3D fotoaparátem počítali. U vozítek Spirit a Opportunity je to tzv. NAVCAM, čili navigation camera. Bohužel je jenom černobílá a posílá fotky v rozlišení 1024x1024. Takže fotku ve Full HD kvalitě, tedy 1920x1080, z toho nemůžete dostat ani teoreticky. I na HD rozlišení, tedy 1280x720, musíte pospojovat dvě fotografie vedle sebe. Ovšem to jde zpravidla velice špatně, protože osa otáčení kamery je poměrně daleko od ohniska čoček, takže jednoduché geometrické řešení spojení dvou fotografií neexistuje. Občas se to ale podaří.
V pravdě kuriózní situace nastává u vozítka Curiosity. Jeho kamera zvaná MASTCAM (Mast Camera) sice má dva objektivy vzdálené asi 24cm, pořizuje barevné fotografie v použitelném rozlišení, ale její levé "oko" má pevnou ohniskovou vzdálenost 34mm, zatímco pravé "oko" má 100mm. Takže pokud najdeme nějaké vhodné obrázky, z kterých se dá 3D složit, musíme ten levý softwareově zvětšit, čímž ta výsledná kvalita hodně utrpí. No ale občas se to taky povede, a pak se můžete pokochat scénou, jako byste na tom Marsu stáli. Mně osobně při prohlížení této fotky vždycky dochází kyslík.
Když si prohlédnete pár 3D fotek z Marsu, zjistíte, že je to v podstatě hodně neutěšené místo. Až tam přistanou první účastníci té výpravy bez návratu, měl by je palubní počítač uvítat nějak takto: "Vítejte na Marsu. Máme pro vás dvě zprávy, jednu dobrou a jednu špatnou. Tak nejdříve tu špatnou - není tu kyslík. A teď tu dobrou - je to tu o něco lepší, než na Měsíci" :-)
