- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Ve zkratce: ombudsmanka si chtěla prověřit jednání realitek vůči romské klientele. K tomuto účelu naplánovala vskutku výživný taktický manévr; najala komparzistky, které telefonicky předstíraly kombinaci romský původ + zájem o byt (jedna z nich však skutečně byla romského původu). Tyto komparzistky v rámci oné provokativní akce provedly celkem tři telefonáty, přičemž jim makléři ve všech případech odmítli zprostředkování prohlídky, pochopitelně na základě požadavků klienta. Detailněji zde. Ombudsmanka konstatuje, že se realitní makléři dopustili přímé diskriminace na základě etnicity a majitelé bytů se dopustili navádění. Romové, kteří se cítí diskriminováni, tudíž mohou žádat odškodnění. Odškodné ale nyní žádá i romská komparzistka, která zájem o byt pouze předstírala, přičemž se údajně silně „vžila“ do role a cítí tedy újmu. Šabatová ji v tom samozřejmě plně podporuje.
Několik mých postřehů k této kauze:
Šabatová v posledních měsících získala značnou mediální pozornost zejména kauzou „šátky ve školách“. Zde rovněž upozorňovala na údajnou diskriminaci (tentokráte na základě náboženství), přičemž se již tradičně držela své role přední apologetky Islámu v ČR. Svou buldočí umanutostí v této otázce dospěla až do bodu, kdy se v podstatě snaží názorově přetlačit celý národ.
Pokud bych měl Šabatovou v této otázce „rozpitvat“, pak mi stačí v podstatě jen vykrást vynikající blog docenta Konvičky, který upozorňuje na extrémní protichůdnost myšlenek a tezí, jež současná ombudsmanka razí. Podle Šabatové totiž není diskriminací například rozdílné zacházení s lidmi na základě pohlaví, věku, vyznání… pokud je odůvodněno legitimním cílem. Pod tento legitimní cíl lze pochopitelně s trochou úskočnosti naroubovat a racionalizovat téměř libovolné svinstvo (docent Konvička zmiňuje např. rozkulačování, norimberské zákony či islámskou nenávist vůči ženám, já doplním např. o počátky Apartheidu či válku/genocidu v Kosovu).
Totálně nesmyslné je rovněž přirovnávání islámského zahalování k šátkům našich babiček. Šabatová argumentuje touto pitomostí na každém kroku, ačkoliv jí veřejnost neustále (a správně) oponuje tím, že u našich babiček nešlo o žádnou náboženskou povinnost, nýbrž o pouhou praktickou záležitost běžného života. Argumentů by se samozřejmě dalo najít mnohem více (příkladně: dnes je aktuální otázka identifikace osoby z důvodů bezpečnostních či kriminalistických; nošení šátku je tedy v určitých situacích či prostorách jednoduše bezpečnostní překážkou), Šabatová je však k podobným argumentům absolutně hluchá. Za nejméně důležitý (nikoliv však bezvýznamný) pokládám i pohled z perspektivy společenského modelu. Benevolence vůči pokrývkám hlavy je v naší společnosti nastavena poměrně jednoznačně: hraničním bodem jsou zdravotní důvody (šátky coby nepřímý důsledek chemoterapie apod.), zde však společenská tolerance končí. Za 16 let ve školních lavicích jsem i já sám schytal několik „lepáků za čepec“ a jistě jsem nebyl sám…zároveň se nepamatuji, že bych někdy v životě potkal na akademické půdě např. na studenta s „judendeklem“.
Kauza šátků ve školách může na první pohled působit jako naprostá banalita. Narazil jsem na komentář „parta xenofobů dělá z komára velblouda“ a plně takový postoj chápu, nicméně celá záležitost má bohužel výrazně hlubší kořeny. Nejedná s ani tak o strach ze šátků, jde spíš o strach z ústupků. Situaci dnes vidíme nezávisle v mnoha evropských státech, které už plavou ve vodách islámské problematiky mnohem déle a hlouběji. Zde můžeme s trochou snahy vypozorovat nezávisle se opakující vzorec: prvním požadavkem jsou šátky ve školách. Následuje úprava stravy pro muslimské žactvo, které odmítá vepřové maso, což jde ruku v ruce se zaváděním halalu do školních jídelen. Dalším krokem jsou požadavky na samostatné islámské modlitebny ve školách a prozatímním vrcholem budiž situace, kdy se ze školních osnov maže Holocaust, protože uráží muslimskou víru. Takové jevy chceme i v našich končinách?
Závěrem drobné zamyšlení: ombudsman je jednoslovné označení (původem ze Švédska) pro pozici veřejného ochránce práv. Pokud má takový člověk primárně chránit obyčejné lidi před útlakem veřejné správy, proč je volen parlamentem? Neměl by být člověk v této pozici vybírán přímo těmi, které má chránit?
Další články autora |