Dost přehnané regulace a přebujelé byrokracie máme na národní úrovni, takže ta evropská je jen jakýmsi pokračováním. Osobně vidím ten problém především v Evropské komisi, která chrlí jeden dokument za druhým bez ohledu na jejich podobu, význam či kvalitu.
Jen za minulý rok se v oficiálních evropských databázích objevilo celkem čtyři desítky tisíc dokumentů různé povahy. Šestým rokem je posuzování, kontrola a připomínkování právě některých z těchto dokumentů mojí každodenní prací. Výbor pro záležitosti EU Senátu Parlamentu ĆR, který mám tu čest řídit, je z hlediska konkrétní komunikace s Evropskou komisí nejaktivnějším v EU. Přesto se stíháme zabývat jenom zlomkem návrhů legislativních aktů, komunikačních dokumentů a dalších materiálů. Technické, personální a časové limity jsou v tomto procesu pro národní parlamenty velkou překážkou. Stojí totiž proti armádě několika desítek tisíc úředníků a zaměstnanců Evropské komise, kteří přece musí svoji existenci nějak obhájit. A tak vymýšlí a chrlí jeden dokument za druhým.
Lisabonská novela primárního práva si vytkla za cíl snížit demokratický deficit, obávám se, že se to ale moc nedaří. Stále jsme pod tlakem, abychom v šibeniční lhůtě uplatnili námitku pro porušení principu subsidiarity. A tam, kde byla ze strany národních parlamentů tato námitka uplatněna hromadně v podobě tzv. žluté karty, jako tomu bylo např. v případech MONTI II a Evropského prokurátora, Komise udělá úhybný manévr, aby stejně opticky zvítězila ona. A právě přemíra snahy o leckdy zcela zbytečnou regulaci a přemíra byrokracie je tím, co narušuje efektivitu spolupráce mezi národními parlamenty členských zemí a orgány EU.
Často se též vede diskuze o tom, proč Brusel a Štrasburk, zda by nestačil jako sídlo jednání orgánů EU jen Brusel. Zapomínáme ale, že tu máme ještě i Lucemburk. Problém já osobně nevidím ani tak v tom, že orgány EU by neměly využívat více sídel (Brusel, Štrasburk, Lucemburk), ale že by mělo byt jasně a konkrétně dohodnuto, kde bude který orgán sídlit a zároveň jednat. Stupiditou není víc center EU, ale stěhování orgánů mezi nimi. Hovořím tak trochu z vlastní zkušenosti, protože jako člen stálé delegace Senátu se čtyřikrát do roka účastním plenárního zasedání Parlamentního shromáždění Rady Evropy v Paláci Evropy ve Štrasburku, který je propojen s francouzským sídlem Evropského parlamentu.
