Po bitvě každý generálem...

Zajisté lze následující řádky ohodnotit výrokem v úvodu. Ale téma výsledků voleb a jejich dopadu na život a fungování naší společnosti je před volbami spíše námětem pro novináře, komentátory a politology. Méně pak již pro samotné aktivní politiky, kteří by se měli věnovat spíše něčemu jinému než věštění z  křišťálové koule a měli by projevovat spíše určitou zdrženlivost.

Obě naše nejsilnější politické strany dostaly od voličů tvrdou, ale asi zaslouženou lekci. Je to odezva za aroganci a vulgarismus z úst jejich některých představitelů, za aféry některých jejich členů, za nesplněné sliby z dob, kdy obě tyto strany měly možnost a odpovědnost reálně ovlivňovat politiku a fungování této země. Je to ale i ohodnocení jejich věrohodnosti a schopnosti se vyrovnat v následujících letech s problémy tohoto světa, s problémy Evropy, s problémy České republiky.

Odmlka od vrcholné politiky pro lidovce a zelené umožní těmto stranám tolik potřebnou vnitřní očistu a hlavně uvědomění si, co jsou vlastně zač a co chtějí. Jejich návrat do vrcholné politiky by po tomto procesu byl pro Českou republiku a její politickou scénu určitě přínosem. Ostatně je na nich, jak se zhostí „generálky“ za dva roky při krajských volbách.

Nové úspěšné politické subjekty na naší politické scéně TOP 09 a Věci veřejné musí teď věrohodně ukázat a předvést, co jsou vůbec zač a jak vážně myslely to, s čím oslovily značnou část voličů (od „starých“ stran ČSSD, ODS i KSČM už po těch dvou desítkách let naší novodobé historie asi tušíme, co od nich můžeme a co nemůžeme očekávat).

Co nás tedy čeká? I když lze samozřejmě teoreticky položit na stůl více kombinací včetně tzv. „velké koalice“ (která se zdá naštěstí již padla), myslím, že reálné jsou už jenom pouze dvě a obě z nich závisí na tom, na kterou stranu od politického středu se vychylují a vychýlí Věci veřejné, které budou v povolebním období hrát roli jazýčku na vahách. Takže buď středopravá koalice, kde pravicovou politiku budou reprezentovat ODS a TOP 09 a Věci veřejné budou tomu dodávat středový a možná i někdy mírně levicový akcent.

Anebo středolevá koalice, kde levicovou politiku budou reprezentovat ČSSD a KSČM  (třeba i cestou tzv. „skryté podpory“), a Věci veřejné budou tomu  opět dodávat ten středový akcent a oproti  první variantě též i pravicovější  prvky. Víc od výsledků letošních sněmovních voleb asi očekávat nemůžeme.

V každém případě ale ať funkce v exekutivě obsadí zástupci toho prvního či druhého uskupení, bude se muset celé politické spektrum (bez dělení na koalici a opozici) přímo postavit k řešení nejpalčivějších problémů dnešní doby a dnešní společnosti. A těmi jsou především zastavení prohlubujícího se deficitu veřejných rozpočtů (zajímavé myšlenky přináší studie „Jak inteligentně reformovat veřejné finance“ od profesora Jana Švejnara), restrikce korupčního jednání, klíčové reformy důchodového systému, zdravotnictví, sociálního systému a školství, snížení vysoké nezaměstnanosti, zlepšení právního prostředí apod. Vedle těchto „domácích“ témat je ale potřeba jasně vymezit postoje ČR i v takových otázkách jako je zmírnění dopadů a adaptace na klimatickou změnu, vztah mezi rozvinutými zeměmi a rozvojovou částí světa, boj s mezinárodním terorismem apod.

Bez zásadního konsenzu mezi hlavními hráči na politické scéně se dopředu ale nepohneme. Takže musíme jít konstruktivně cestou slušnosti, korektnosti a naslouchání názorů i těch druhých. Abychom toho docílili, bude zapotřebí jak změna rétoriky a myšlení, ale možná i výměna dalších tváří. Arogance, egoismu, hlouposti a korupce jsme si užili již dost. Aby ale byla veškerá snaha o dosažení nápravy v řadě oblastí efektivní, je zapotřebí napravit vztahy i mezi dolní a horní komorou našeho parlamentu. Poslanecká sněmovna totiž doposud ignorovala téměř vše, co v této oblasti navrhoval Senát. Snad s novým složením dolní komory Parlamentu dojde k posunu i v tomto směru.