Kde je větší riziko? V Afghánistánu nebo tady doma v Evropě?

Čtyři mrtví, jeden těžce zraněný. To je nejnovější bilance naší účasti na misi v Afghánistánu. Nechci a nebudu polemizovat, zda a jaký význam tato a další obdobné mise mají. Rozhodně je to pro rodiny a blízké těchto vojáků tragédie, ale do Afghánistánu se bohužel jezdí bojovat, ne pěstovat zelenina.  Chci však poukázat na absurditu chování evropských i našich elit.

Na jedné straně se snaží přímo na místě oslabit a eliminovat takové hrozby, jaké představuje Taliban, Al-Kaida a další teroristické organizace bující na islámské ideologii. Na straně druhé tyto elity otevírají dveře Evropy zástupům imigrantů, kteří jsou taktéž vyznavači muslimského náboženství a leckdy i jeho extrémních forem. Poslední červnový týden přijalo např. Parlamentní shromáždění Rady Evropy hned tři rezoluce, které jsou v podstatě pozvánkami muslimů  na starý kontinent. Z jejich přílivu do Evropy se totiž stává docela dobrý byznys. A to nejen pro „převaděče“ většinou ilegálních imigrantů. Anebo pro politiky, kteří si na „lidskoprávní“ agendě dělají kariéru. Ale už i naši podnikatelé začínají z toho těžit. V těchto dnech např. prosákla informace, že do obchodních sítí je dodáváno maso zvířat, která byla usmrcena způsoby praktikovanými vyznavači islámu, tj. pomalým vykrvením bez omráčení (HALAL). Na jedné straně „buzerace“ v případě tradičních domácích porážek, na straně druhé  porušování zákona, který ostatní respektují a dodržují (jatečné zvíře musí být před porážkou omráčeno). Nejsme tak trochu pitomci, kteří si sami podřezávají větev, na které sedí? Obávám se, že ano. Kolik starých civilizací už doplatilo na to, že si nedokázaly uhájit svůj prostor a svůj styl života?