Z volebního nevítězství ČSSD vede jediná cesta. Uspět v podzimních senátních a obecních – v Praze i v krajských - volbách.
K tomu je ovšem zapotřebí, aby voliči, kteří dříve či později poznají řádění pánů Nečase a Kalouska na své vlastní kůži pochopili, že ČSSD je pro ně variantou, která jednak splní to zcela samozřejmé očekávání, kterého se i díky naší neobratnosti zmocnily před volbami pravicové politické strany, totiž zastaví zadlužování země a zastaví korupci, ale také, že na rozdíl od pravicových stran zajistí slušný život obyčejným lidem, tedy těm – pokud by tento termín někomu ještě vadil – kteří svůj život nemohou determinovat ať již zaslouženými nebo nezaslouženými vysokými příjmy.
Děláme - jako ČSSD - proto něco? Ukazujeme lidem, že jsme stále vhodnou variantou, že stále prosazujeme a budeme prosazovat jejich zájmy? Že víme, jakou jinou cestou by se republika měla ubírat? Myslím, že nikoliv, nebo alespoň o tom veřejnost mnoho neví. Ne také nebo převážně, ale výhradně diskutujeme o tom, zda Paroubek odstoupil předčasně nebo pozdě, zda jej nahradí Hašek nebo Sobotka, zda se nový předseda bude volit na podzim nebo na jaře. A ti dosud mlčící a přikyvující jsou vyzýváni k odchodu těmi, kteří se dosud chovali naprosto stejně….
Možná, že čtyři dny po volbách je to příliš troufalé a příliš nespravedlivé konstatování, ale budiž mi odpuštěno: tohle lidi vůbec nezajímá, alespoň ne do té míry, aby právě v těchto hrátkách spatřovali svoji lepší budoucnost. Není totiž vůbec jisté, že právě s ČSSD musí v nejbližších týdnech a měsících spojovat svoji touhu po změně kalouskovsko-nečasových poměrů. Neboť jestliže Věci veřejné již rozehrávají svoji hru o komunální volby a pod záminkou jednání o budoucí vládě ukazují lidem své další konkrétní kroky, které s jednáním o budoucí vládě nemají zjevně nic společného – neprolomení těžebních limitů, letiště ve Vodochodech - bylo by nanejvýš vhodné, aby ČSSD se zcela bez odkladu začala chovat stejně. Zcela konkrétně, bez všeobecných proklamací. A ne jen v centru tiskovými prohlášeními, ale i v krajích a obcích.
Příležitosti se nabízejí, jedna za všechny: Ministerstvo pro místní rozvoj překvapivě zveřejnilo svůj záměr znovu zvyšovat nájemné v příštím roce přesto, že k tomu není žádný, ani ekonomický, ani rozumný důvod. ČSSD ve svém programu slibovala zastavení růstu nájemného. Není čas říci znovu lidem, jak si to představujeme a o co usilujeme, i když v nynějších povolebních poměrech to nemůžeme příliš ovlivnit? Dřív, něž to začnou říkat jiní, kterým pak lidé budou před podzimními volbami více naslouchat? Máme sice mnoho starostí, ale co nemáme, je čas. Nepromarněme ho jen vnitrostranickými hrátkami. Ty nám žádné volby nevyhrály a nevyhrají….
