Příběh se odehrává v jednom poklidném přímořském městečku. Vzduch je provoněný mořem, vůní ryb, sluníčkem.. Žena menší postavy, štíhlá jako proutek, s nádhernými havraními vlasy. Když na vás pohlédnou hnědé pronikavé oči, zůstanete jako opaření. Projedou vámi jako rentgenový paprsek.
Krásná žena kolem čtyřicítky zažila velkou bolest. Po několikaletém manželství plném lásky a vzájemného respektu život ženě udělil lekci. Lekci, na kterou se nezapomíná a tolik bolí. Umřel jí manžel, táta jejich dcery, která je ještě ve věku, kdy to celé nechápe a jen čeká, až se tatínek vrátí ze služební cesty. Bohužel už nikdy nepřijede, nikdy nepohladí, nepotěší slovem, neobejme, nepofouká rozbité kolínko...
Všichni ji utěšují. Rodina a přátelé se ji snaží rozptýlit a přivést na alespoň trošku veselejší myšlenky. Po pár měsících, těch nejbolestnějších v jejím životě ji kamarádka po dlouhém přemlouvání vezme na večírek.
Je nejistá, přece jen tak dlouho nebyla mezi lidmi, bojí se dotěrných otázek a všech těch pohledů, které by jí měly dávát najevo, že s ní soucítí a ví přesně, že prožívá peklo.
Atmosféra je příjemná a žena se občas pousměje nad vtipnými poznámkami její kamarádky. Ona jí tak zoufale chce pomoci. Kolem žen se neustále točí mladý muž. Zaujala ho žena s černými vlasy. Ten její pohled! Nemůže od ní odtrhnout oči. Skupina mladých muzikantů zmírnila tempo a tak si mladík dodává odvahy a vyzývá ženu k tanci. Nesměle spolu krouží po parketu a snaží se překřičet hudbu. Probíhá jimi kouzlo o kterém se už popsaly stohy papírů. Ona vzájemná přitažlivost a touha poznat se blíže. Píseň dohrává a večírek pomalu končí. Ostýchavě ji prosí o číslo. Omlouvá se, že to tak uspíšil, ale prý se bojí, že by se mu mohla ztratit z dohledu a on ji přece ještě musí vidět. Kamarádky pospíchají už téměř ranním ospalým městečkem domů.
Asi za dva dny ženě zvoní telefon. Neznámé číslo. "Ano, prosím?", odpovídá a z druhého konce se ozývá známý, milý hlas. Zve ji na kávu. Žena přijímá a už za několik hodin si navzájem sdělují své životní příběhy. S bolestí v hlase i srdci, ale mají pocit, že si navzájem rozumějí i beze slov.
Uplyne pár měsíců. Scházejí se v každé volné chvilce, milují se. Cítí, že s ním, jakoby zapomínala na bolest kterou prožila. Matka oné ženy se opatrně vyptává kam neustále chodí, když ji čím dál častěji žádá o hlídání dcerky. Nechce to prozradit, důvod má jediný. Nemyslí, že je příliš brzy po smrti jejího manžela, problém je jiný. Muž je o téměř dvacet let mladší než ona. Ví, že lidé kolem ní paradoxně přijmou snáze muže, který bude o mnoho let starší. Ale mladší? Takový zajíček? Na tak malém městě bude žena i po prožité tragédii námětem k hovorům číslo jedna. Drby ji nezajímají, ale co matka? Nedokáže ji říct, že se zamilovala do mladšího muže. Ona to nikdy nepochopí.
I přesto se pár schází dál, tajnost vztahu jakoby je ještě více spojovala. Mají pocit, že nic na světě je nemůže rozdělit. Po pár měsících se žena rozhodne vzít dcerku na společný výlet. Muž se nemusí snažit, jeho přirozenost a mladost z něho září a dívenka si ho zamiluje. Žena je šťastná. Tolik se bála, jak ho dcera přijme.
Po nějaké době se rozhodnou k opravdu radikálnímu kroku. Sdělí matce pravdu, odjíždí všichni tři ne do většího města, ale do jiné země. Mladík tam má pár přátel, pomohou jim ze začátku, než si najdou bydlení a práci. Matka hystericky pláče a křičí. Věděla to, slyšela to od lidí z města, ale nechtěla pomluvám věřit. "Dobrý bože, moje dcera se tahá s mladým klukem. Mohla by jsi být jeho matkou." "Mohla, ale nejsem. Miluji ho, vím, že to nechápeš, ale Ty nežiješ můj život!"
Uběhne několik let, jsou stále spolu, obklopeni tolerantními, novými přáteli. Mají slušnou práci. Dcera studuje. Žena zestárla, na čele se objevilo několik nemilosrdných vrásek, ale i přes to, je pořád krásnou atraktivní ženou. Ze "zajíčka" se stal zralý muž. Má černé kučeravé vlasy a ten klukovsky šibalský úsměv. Má také krásnou, milou a usměvavou kolegyni. Dívka je menší postavy, štíhlá jako proutek. Měli byste vidět její pronikavě hnědé oči. Projedou vámi jako rentgenový paprsek. Zve ji na večírek. Skupina muzikantů hraje pomalou píseň. Vyzývá ji k tanci, tisknou se k sobě. Muž barvitě vypráví svůj životní příběh, jak před několika lety pomohl zoufalé ženě, které život přidělil tvrdou lekci. Je o pár let starší, ale to tenkrát nevadilo, právě naopak. Její zralost a životní zkušenosti mu imponovaly. Žijí spolu a on nahrazoval tátu její dceři. Dnes je všechno jinak, věkový rozdíl jakoby se znásobil a začal být na obtíž. Příběh už nezní jako pohádka. Mladé dívce imponuje jeho příběh a v tu chvíli ji několikaletý věkový rozdíl vůbec nevadí. Právě naopak. Jeho zralost a životní zkušenosti jí imponují.
Uběhne několik let...
