Anna byla z prvního setkání nervózní. Neustále si upravovala pramínky vlasů padající do obličeje a pudrem si upravovala decentní make-up. Pohledy do zrcadla ji utvrzovaly v tom, že jí to moc sluší.
Hlavou se jí honily myšlenky, jaká první slova budou znít při setkání s Vladimírem. Vladimír. Třicetipětiletý inženýr, stále svobodný a žijící s matkou. Skvělá práce, skvěle padnoucí oblek. "Mám nebo nemám si vzít kravatu? Nebude to příliš?" přemýšlel.
S Annou si dosud jen psali emaily, dlouho chatovali, občas si i zavolali. Annin jemný hlásek Vladimírovi velmi imponoval. Nejen to. Svobodná, žijící ve svém bytě, toužící po dítěti, práce asistentky v reklamní agentuře. Chyběl jí však muž a často bojovala s velkou touhou po dítěti.
S přibývajícím věkem se oba stávali náročnějsími. Osobité životní styly, menší touha po kompromisech. Na určitých věcech jim nezáleželo tak jako dříve, ovšem některé byly ještě důležitější než v minulosti. Na vzhledu přece nezáleží, ale oba detailně prohlíželi fotky jeden druhého. Nezáleží? Ano, ale pokud mezi dvěma neproběhne ona známá jiskra...S respektem se dá žít, tolerovat se navzájem. Pocit, kdy se vás druhý dotkne a vámi proběhne elektrický proud...to se slovy nedá popsat. Nebude to na pořád, ale pocit, kdy jeden touží po těle druhého je důležitý.
Vybral restauraci na náměstí. Příjemná hudba jim ulehčovala první setkání. Anna je upovídaná a tak se po pěti minutách monologu vyděšeně podívá na Vladímíra. "Promiň, jsem trošku nervózní a tak brebentím." Povídají si o zájmech, které jsou odlišné,ale..Vždyť se říká, že protiklady se přitahují. Vladimíra zajímá divadlo, vážná hudba, počítače a mezi hlavní priority řadí rodinu. Myslí tím svoji matku.
Annu baví spoustu věcí. Ráda čte, tančí, cvičí jógu, sleduje filmy, má spoustu přátel. Je velmi společenská a také oblíbená. Práce ji baví a svoji rodinu má ráda, ovšem miluje i svoji nezávislost.
Je po večeři. Anna nacpaná k prasknutí porcí masa a omáčky, Vladimír s lehkou vegetariánskou večeří. Už ji nudí jeho řeči o zdravé výživě. Když má chuť na maso, tak si ho dá. Že jí moc čokolády? No tak co, život je sladší.
Oba se přesunou do dalšího podniku. Přemluví ho k tanci. Vladimír se nemotorně plouží po parketu a Anna se snaží vychutnávat tanec. Bože, honí se jí hlavou, snad není tak nemotorný milenec jako tanečník. Jen se pro sebe usměje a pokračuje v tanci.
Polibek na rozloučenou. Týdny ubíhají. Vladimír má čím dál méně času a Anně to kupodivu nevadí. Jistě, musí trávit spoustu času se svojí matkou. Matka vyzvídá, zda-li se s někým stýká. Vladimír jen zakroutí hlavou a myslí mu projede myšlenka na příliš "akční" Annu. Intervaly mezi setkáními se prodlužují. Vladimír si příliš zvykl na péči od matky. Anna si neumí dost dobře představit, jestli by byla schopná a chtěla by matku "nahradit". A starat se o "velké dítě"? A Anna si velmi přeje dítě. Ovšem starat se o děti dvě?
