Moji přátelé ví, že fotbal prostě nemusím. Když už se nějakou nešťastnou náhodou ocitnu u obrazovky, kde se právě fotbal hraje, tak většinou vytáčím mé spolubydlící ( pochopitelně fotbalové fanoušky) otázkou, jestli je ten zápas důležitý.
Dostane se mi odpovědi, že pochopitelně každý zápas je nesmírně důležitý a je úplně jedno, zda-li se odehrává na místním hřišti v sebezapadlejší vísce anebo na udržovaném trávníku třebas v Rakousku.
Další otázkou, která mé fotbalové přátele přivádí k šílenství je ta, jak dlouho ještě zápas potrvá. Tak dobře, už mlčím a usedám na volné křeslo v obýváku a alespoň si pro sebe hodnotím vzhled fotbalistů. Chodím po špičkách a rozhodně už neobtěžuji dalšími nevhodnými otázkami nebo poznámkami k různým výkřikům. Či v případě prohry nadávkám. Dobře přece vím, že tohle chlapi přímo nesnáší. Jo, když je to takhle několikrát do měsíce, to se dá vydržet. Jenže podobné akce jako je očekávané fotbalové mistrovství Evropy?
Při nedávném utkání dvou známých klubů jsem dokonce zjistila, že na onom rozbahněném rádoby trávníku pobíhají opravdu krásní chlapi. Shodou okolností byl zápas téměř u konce, já jakožto nestranná pocítila jsem hluboký soucit s hráčem, který nekopnul rozhodující penaltu. Bylo mi ho tak líto, že jsem se už na vyhlášení vítěze nemohla dívat.
Jistě, je velmi snadné říci:, "Tak si toho fotbalového šílenství zkrátka nevšímej". Pokusím se. Jenže jen co otevřu nějaké internetové stránky, už se na mě šklebí hned několik článků ohledně fotbalu. To stejné noviny. A kdyby jen to. Doma, v práci vzhledem k několikanárodnostnímu složení kolegů denně poslouchám rozhovory, který tým pravděpodobně zvítězí. Zjistila jsem zajímavou věc. Co se fotbalu týče, pohybují se kolem mne jen samí fotbaloví odborníci.
Nereagovala jsem i na pochvalné věty od mého portugalského manažera, že náš tým je opravdu silný a očekávaný zápas Česká Republika proti Portugalsku bude vskutku zajímavý. Pokývla hlavou a zmiňovaný manažer mi nabídl, že bychom mohli zápas sledovat u něj doma. Nevěřila jsem takové nabídce a jen suše namítla, že bych tam byla jediná Češka a on jen s úsměvem podotkl. "Jistě, ty se budeš dívat v garáži"! :))
