Patřím k Vrhačům. Je úžasné, že už Vám nemusím vysvětlovat, co a na koho vrhám, přesto to udělám. V rámci demokratické diskuse. Jsem klidný, mírumilovný a vysokoškolsky vzdělaný člověk, ale prostě když potkám Ing.Paroubka, dostanu zvláštní vztek a touhu mrsknout po něm vejce. Ten vztek je zvláštní proto, že mi kupodivu činí radost, je takový primitivní, škodolibý a potutelný, jako když dráždíte někoho, kdo se nechá, a jakmile to vejce hodím, vztek se mění v salvy uvolňujícího smíchu.
Pana Paroubka jsem zatím osobně nepotkal, jeho společnost nevyhledávám, proto jsem ještě žádnými vejci neházel, ale co není, může být. Varuju pana Paroubka preventivně, jestli mi vleze nějakým svým mítinkem do osobního prostoru, čili dostane se ke mně na dostřel, tak jednu schytá. Proč zrovna on, když máme spoustu dalších nakřáplých politiků? Většina mi je naprosto lhostejných, tak proč mě dráždí zrovna Paroubek? Toť otázka.
Vejce. Vejce. Vejce. Zatím jich na Paroubka letělo asi deset a netrefilo se pořádně ani jedno. Přesto se z nich během týdne stalo politikum (čili naprosto marginální zástupný problém vytvořený politiky proto, aby měli co řešit) prvního řádu, které plní první stránky novin. O vejcích se vedou hlubokomyslné politologické, psychologické i filozofické debaty, novináři radí, jak je správně házet, kuchaři, co z nich vařit, čistírny, jak odstraňovat vaječné skvrny. Vejce se staly mediálním symbolem. A hod vejcem je politický čin. A je zajímavé sledovat, co a jak dělají ti, po nichž jsou metána, jak padají jejich masky a ukazuje se jejich pravá tvář, ze které můžeme velice přesně usoudit, jak by vypadala tahle země poté, co by Paroubek vyhrál volby.
Spousta lidí se směje, někteří tleskají, část se rozčiluje, jsou tu i ti, co už to nudí. Někteří s kamennou tváří říkají, že vejce není argument v demokratické diskusi. Jistě, ale na internetu se už vyrojilo takové množství argumentů proti Paroubkově politice nenávisti, státního poručníkování a rozhazování cizích peněz, že kdo chce diskutovat, ten může. Paroubek pořád vyzývá k diskusi, proč se tedy nezapojí do téhle? A místo toho chce poslat na nás Vrhače policii? Že by mu na mítinky přestali chodit lidi, kteří se začali zamýšlet nad tím, proč tak asi někdo na toho miloučkého Paroubka hází vejce?
Kdy se ve mně ten vztek začal hromadit? Asi od té doby, co k nám začal pan Paroubek chodit na nezvanou návštěvu. Vždycky vylezl z televizní obrazovky, většinou rudý vzteky, křičel, nadával, urážel. Často jsem si říkal, co jsem mu zlého udělal, že je na mě tak neomalený a vulgární, proč a zač mě nenávidí, čím jsem ho tak rozčílil, že mi vyhrožuje a že mě ponižuje. Nic mě nevysvětloval, býval příšerně arogantní a egoistický, ale postupem doby mě začalo docházet, proč k nám leze. Baží po moci, úplně se tetelí, když si představí, že je premiér, že rozhoduje a poroučí, rozkazuje, určuje směr, vládne. A teď potřebuje můj hlas a je vzteklý, že jsem mu ho nedal, protože nepodporuju ty, kteří lační po moci tak chorobně jako on.
Tehdy začal lhát a pomlouvat mě, vymýšlel si hromady kravin, cítil jsem se manipulovaný a podváděný a nějak s ním diskutovat? Zkuste nějakému pánovi v televizi něco vykládat, pravděpodobně vás neuslyší. Začal jsem ho tedy vyhazovat, jakmile se objevil jeho obličej, skoro vždy rudý, nasupený a plný zlosti. To už jsem často nečekal ani na první slovo a přibouchl dveře. Ale ten člověk je naprosto neomalený a leze vám do baráku zase a zase.
Pohár mé trpělivosti začal přetékat, když jsem ho začal potkávat padesátkrát denně na ulici s velkými nápisy plnými lží, pomluv, falešných slibů a podprahové manipulace. Ovšem s pány na billboardech se taky špatně diskutuje, vykydnou jednovětou lež, kterou osočený musí hodiny vyvracet, ale to už často nikdo neposlouchá. Diskuse, diskuse, diskuse. Rád diskutuju, ale ta diskuse musí být založena na vzájemném respektu a naslouchání, ne že jeden pořád mluví a druhý se nedostane ke slovu.
Diskutovat s člověkem jako je pan Paroubek se mi fakt nechce, protože nerespektuje nikoho, naslouchá jen svým vlastním žvástům a ostatní okřikuje a umlčuje (což předvedl už tisíckrát). Umím si živě představit, jak by probíhala taková „demokratická diskuse" na Paroubkově mítinku: „Tak pojď mladej, pověz nám něco chytrýho, co tě naučil papouškovat modrý tým, pojď nám udělat obecního kašpárka, ať se pobavíme." V téhle předvolební mele o diskusi nejde, je to jen o křiku. A tak když vyletělo první vejce, došlo mi, že je to stejně dobrý argument, jako jakákoliv Paroubkova lež.
Vejce jako symbol Paroubkovy vize světa... hod vejcem jako důsledek sociálně demokratické politiky... skořápka jako podstata volebního programu atd. Když se na to podíváme touhle optikou, je tahle vaječná válka vlastně filozofickou rozpravou nejvyšší úrovně. Tedy nejvyšší úrovně, jaké jsme schopní. Vlastně je to hrozná bžunda a sranda, vždyť si představte ty „morální" důsledky: Paroubek s omeletou na hlavě...Paroubek sedící pod deštníkem jak zmoklá slepice...nafoukaný Paroubek s nosem vzhůru, ale páchnoucí po pukavcích...chachachacha...uznávám, že je to dětinské, ale doopravdy uvolňující a osvobozující. Jako každý smích, který upustí páru, v okamžiku, když se všichni tváří smrtelně vážně a přitom jsou směšní.
V nějakých novinách probíhala diskuse, co by měl pan Paroubek udělat, aby zabránil dalším útokům. Jestli je opravdu vhodné mít policejní ochranu nebo jestli by to měl brát s humorem atd. Spousta zajímavých názorů a co si o tom myslíme my Vrhači? Ano, pan Paroubek může velice rychle skoncovat s útoky, stačí jediné, když si koupí nějakou pěknou restauraci nebo jídelnu někde na Vysočině a navždy zmizí z politiky. Věřím, že to bude krátce po jeho totální prohře v říjnových volbách.
