Vegetariánská kuchařka

Nedávno jsme měli mezinárodní setkání na Moravě, krásné místo, nádherná příroda, ale jídelna jak z reálného socialismu, ale Laco ujišťoval, že jídla budou vegetariánská, má to prý domluvený. Paní kuchařky byly milé a dělaly všechno, co nám na očích viděly, a tak zapékané těstoviny se zeleninou vypadaly báječně. Indián Adam z kmene Cheerokee do mě ve frontě šťouchnul, aby se ujistil, že to jídlo je opravdu bez masa. Když jsem stál u okénka, ještě jsem se pro jistotu zeptal. „Ne, žádné maso tam není,“ ujišťovala Adama i ostatní vegetariány ta milá paní.

To, že tam je nakrájený salám přátelé ovšem zjistili až když mnozí snědli půl talíře. Salám přeci není maso, že? A když se něco v originále jmenuje šunkofleky, tak tam prostě kus té flákoty musí bejt. Adam byl mrzutý a mě bylo trapně. Tak takovéhle povědomí o vegetariánství panuje v Čechách, plus spousta pověr o jeho škodlivosti či nezdravosti nebo dokonce nepřirozenosti.

Když onehdá přišel brácha s tím, že je vegetarián, mámu málem omývali. Nehodlala se vzdát a bojovala s tím smažením hromad řízků, pečením kachen či vařením omáček. Brácha se statečně bránil jezením chleba, samotných brambor nebo bojkotem. Příměří nastalo, když oba objevili, že obalovat se dá i sýr či že zeleninová směs je dobrá i se šmakounem. A současnost? Mámin recept na hermelín v kokosu a s brusinkami je široko daleko vyhlášenou lahůdkou. To je změna.

I já mám už delší dobu touhu stát se vegetariánem, ale chci tu změnu jídelníčku udělat v souladu se změnou celého mého života, tak aby byla přirozená. Nové partnerství, nová práce, nový jídelníček. Teď by to byl boj. Když vidím, co jako „vegetariánská“ jídla nabízejí u nás v jídelně, dám si raději maso. Šišky s mákem, ovocné knedlíky nebo špagety s kečupem považuju maximálně za bezmasá a ještě hodně nezdravá jídla, vždyť v nich není ani špetka zeleniny, která je pro mě synonymem pro vegetariánství a kterou můžu jíst pořád. Kdybych jedl ta sladká jídla, tak těch pětadvacet kilo, co jsem zhubnul, zase rychle naberu nazpátek. To se mi s masem nestane.

Teď jsem v takové nulové fázi svého vegetariánství, nedávno na podnikovém večírku jsem jedl jen šunku bez přírazu, čili bez chleba, jen s trochou sýra a zeleniny. Snědl jsem asi tři vrchovaté talířky a kupodivu jsem nic nepřibral. Mám to vyzkoušený už řadu let. Jednou se máma vloudila na raut při otevírání nějakého obchoďáku a pak si lebedila, že dvacet minut jedla jen šunku. Bylo jí báječně a každému tuhle taktiku doporučovala, hlavně se obloukem vyhýbat těm majonézovým salátům, dortům a chlebíčkům, které jenom zaplácnou žaludek a je po nich špatně. Já jsem do té doby nikdy na žádném rautu nebyl, tak jsem měl k Vesmíru přání dostat se na nějakej pořádnej, kde bych ty máminy rady mohl vyzkoušet. A protože vesmír naše přání plní, podařilo se mi dostat na otevírání Sazka Areny, kde po kulturním programu následoval největší raut v české historii a já se čtyřicet minut do prasknutí cpal masem. A bylo mi báječně. Od té doby se řídím touhle máminou antivegetariánskou radou.

Ale v poslední době cítím, že tohle mé masařské období končí, že jsem si té šunčičky a masíčka užil z plna hrdla až až. A taky vidím jak různě k vegetariánství přistupují mí přátelé. Spousta jich vegetariánství nebere jako absolutní a neodvolatelné. Například Vlasta jí jedině maso zvířat, které sama uloví, protože jí to přijde jako férový zápas, takže naposledy jedla žraloka, kterého s přítelem ulovili u břehů Nového Zealandu, někteří si prostě jednou za rok, když mají chuť, dají řízek bez nějakých výčitek nebo řešení. A taky jsem poznal, jak skvěle se dá bez masa vařit, když vaří Markéta, tak tam je taková všehochuť zeleniny, že nepřítomnost masa vůbec nezaznamenám. A už absolutně jsem nadšen z toho, jak vaří bráchova holka, vždyť taky chce mít jídelnu zdravé výživy. Hlavně mi nedávejte namáčený zrní nebo obilný kaše, to si dám raději kus chleba.

Nedávno jsem tohle vyprávěl a říkal, že chci vegetariánskou kuchařku. Chtěli mi jí dát pod stromeček, ale já odpověděl, že hledám ženu, ne knihu.