Vajíčková intifáda pohledem historie

Shodou okolností či náhod (které neexistují) jsem se ocitl blízko energetického centra povstání proti současné politice, které vchází do historie jako vajíčková intifáda. To centrum bylo na internetu a tak otevřené, že do něho měl přístup vlastně každý, kdo se rozhodl strávit brouzdáním dostatek času, takže nás možná byli tisíce. Co se to vlastně dělo?

Vnímal jsem ty energie, ačkoliv jsem nebyl ani organizátor, ani iniciátor a nakonec ani aktivní vrhač. Ale tím, jak jsem téhle události dával pozornost, zapojil se do mnoha diskusí či psal blogy, cítil jsem se jako přímý účastník. Vlastně to byla především událost ve virtuálním světě internetu, přesto natolik odlišná od všeho, co se zatím na českém internetu dělo, že dokázala ovlivnit politiku i masmédia tam venku.

Bylo to poprvé, co do české politiky nekontrolovatelně zasáhl nový, dva tři roky starý, fenomén internetových komunit a rozhodně to nebylo naposledy. A je otázka, jestli ho lze vůbec kontrolovat současnými politickými a mocenskými prostředky nebo se zde rodí konkurenční prostředí k současné politice, postavené na jiných principech. Tím, jak se stále víc lidí na internetu pohybuje, bude vliv jejich propojení a rychlého sdílení myšlenek, názorů a pocitů čím dál větší, na to se připravme.  

Hlavním pojítkem celé vajíčkové intifády byl odpor proti politice jako celku a bez rozdílů, kdo jí dělá. To, že palbu schytal Ing.Paroubek a jeho stoupenci, bylo způsobeno hlavně tím, že on je ilustrativním a křiklavým příkladem toho, co se lidem na politice a politicích nelíbí. A způsob, jakým to vyjádřili, byl vlastně prvním krokem při hledání alternativy. To klíčové, co se dělo, probíhalo na internetu, daleko od mítinků ČSSD a bez vajec, tam probíhala bouřlivá diskuse a vznikala síť vazeb, které vlastně tvoří podhoubí té nové politiky. Celé je to staré 14 dní, tak prosíme o shovívavost.

Z mého hlediska existovala dvě centra vajíčkové intifády, víc jsem jich neměl čas sledovat. Prvním byla samozřejmě mediálně známá skupina na facebooku, kde se během pár dní zkoncentrovala obrovská energie. Druhým pak byl blog na iDnes, asi nejčtenějším serveru svého druhu v Čechách, kde se před Andělským masakrem vyrojily stovky článků, názorů a diskusí, proč házet nebo neházet. Tam jsem přidal taky své, se svými důvody k hodům. Určitě i tohle byly kapky, které přispěly k akumulování energie, která se vybila na Andělu.

Na facebooku bylo z energetického hlediska důležité hlavně číslo členské základny, které fantasticky rychle rostlo a pak informace, že se něco bude dít ve středu na Andělu. Rostoucí počet lidí ve skupině znamenal rostoucí energetickou podporu a soustředěnou pozornost daného počtu lidí na tuhle událost, a tak vznikala energetická vlna, projevující se nadšením, elánem, chutí a humorem, bylo opravdu radostné v tom proudu být. Celkově to také bylo „referendum“ o tom, jestli vajíčko Paroubkovi ano či ne, a výsledek „hlasování“ byl kladný. Jinak diskuse na facebooku byly tak rozsáhlé, až se staly nepřehlednými, ale tehdy se objevil jiný fenomén, který pracovně nazývám „kvantovou diskusí“.

O co šlo. Nikdo z nás neměl tolik času, aby přečetl o daném tématu všechno a pokud lidé nevěděli, která z těch diskusních skupin či podskupin byla ta klíčová, vybírali si čtivo náhodně, náhodně psali své odpovědi a tvořili si svůj názor. Když tohle dělal dostatečný počet lidí (možná těch 40 až 50 tisíc), objevil se fenomén kvantové diskuse, vzniklo jakési kolektivní vědomí, kde již všechny potřebné informace byly a z tohoto vědomí, které přesahovalo jednotlivce, přicházel určitý pocit z dané situace a na tenhleten pocit pak lidé propojení v tomto vědomí individuálně reagovali. Vlastně zde neexistovalo centrum v tom řídícím či organizačním smyslu, nebo centrální mozek produkující stanoviska a ovlivňující ostatní. Existovaly akorát centrální místa jako byl právě facebook nebo blog iDnes.

Celá ta energetická struktura, která tak spontánně vznikla, nebyla řízena hierarchicky, ale procedurálně. Jednotlivci nejednali na základě příkazů a nepodřizovali se žádnému velení, ale autonomně jednali podle principů, které přijali. A během 48 hodin to skončilo Andělským masakrem, což ukazuje sílu a možnosti internetu a komunit na něm.

Poprvé v českých dějinách vznikl internetová dav a politici se ho lekli a označili ho za fašistický. V čem je mezi nimi zásadní rozdíl, jehož přehlížením se sebe politici dělají blbce? Internetový dav nemá Main Kampf, není zde žádný centrální mozek a koncentrace nevzniká umlčováním protivníků. Naopak. Akce na Andělu vznikla tak, že během předcházejících tří dnů několik tisíc autorů napsalo své názory na internet a „náhodně“ si svá díla četli a vaječná kanonáda na vedení ČSSD byl průsečík. 

Můžeme diskutovat o „vhodnosti“ téhle akce, ale to je minulost, kterou stejně nelze změnit. Důležité bylo, že všichni zúčastnění ctili princip, že se hází jen věci, které nezraní, protože šlo o fyzické vyjádření odporu k politice, k politikům a k jejich chování, ne o začátek občanské války. I mezi námi se tomu říká Andělský masakr, protože jsme andělé a indigové děti a ten odpor jsme vyjádřili velmi velmi mírně. Uznáváme, že ta akce byla taková dětinská, ale bylo to poprvé ve dvouletých dějinách českých internetových komunit, kdy k takové koncentraci došlo. Možná, že právě teď se z vajíčka něco klube, ale kuře to nebude, spíš drak.

Teď se hodně diskutuje, jak na tohle měli politici či novináři reagovat. Po pravdě řečeno na to měli velmi malý až žádný vliv, protože tohle je nový fenomén, na který jejich dosavadní metody komunikace nefungují. Výzvy ČSSD k ODS, aby to zastavili, byly naprosto plané, protože ODS s tím opravdu neměla nic společného. Nebo politici obviňují novináře, že to rozdmýchali, ale opak je pravdou, novináři jen horkotěžko události dobíhali a vezli se na naší vlně. Také se diskutuje o tom, jestli to mohl Paroubek nějakou svou jinou reakcí zastavit. Nemohl, snad jedině kdyby anihiloval nebo navždy odletěl na Mars. Celkově to totiž byla vnitřní záležitost internetové komunity.

Ať tahle událost ovlivní volby nebo ne, něco se změnilo, možná že zatím jen mezi námi na internetu. Možná že Paroubek stejně vyhraje díky hlasům lidí mimo, ale to nevadí. To, co teď vzniká, nám časem umožní odstřihnout se od současné politiky a od tohoto státu, kde poslední, co nás tam drží, je to, že politici kontrolují naše peníze. Až se nám podaří přesunout své finance jinam, na internet, tak ať si páni politici v tom svém prázdném státě třeba umřou hlady.