Skok

Tohle povídání je o skoku. Skok je docela jednoduchá záležitost, proto lidi skáčou od nepaměti, ze stromu, do vody, na záda. Člověk je někde nahoře a chce se rychle dostat dolů, tak skočí. Teď se skoky zmodernizovaly, skáčeme z letadel, bungee jumping, atleti skáčou do dálky nebo do výšky. Neo z Matrixu skočí z mrakodrapu na mrakodrap. Sebevrazi skáčou ze všeho, co je dost vysoké. Tohle povídání bude o jiném skoku, bude o tom tvém. Skok není myšlenka, není to ani slovo, skok je skok, nic víc, ale taky nic míň.

1.Sedíš? Pokud čteš tenhle text na počítači, tak pravděpodobně ano. Pokud ho čteš v posteli, posaď se na chvíli, prosím. Prostě dál bys měl/a číst v sedě. Jsou knihy, které se můžou číst jakkoliv, Dostojevského Zločin a trest se klidně dá číst hlavou dolů a na jeho významu se nic nezmění, Tři mušketýry klidně můžeš číst v leže nebo za chůze a je to jedno. Ale tohle, co čteš, se zkrátka musí číst v sedě na něčem. Pokud to čteš na pláži, rozhlédni se kolem, jestli tam někde poblíž není restaurace nebo si prostě udělej kopec písku. V lese si sedni na pařez, v parku na lavičku. Sedíš? Opravdu už můžu pokračovat dál? Je opravdu zásadní rozdíl pokud čteš a sedíš nebo čteš a děláš něco jiného. Teď totiž příjde další instrukce:

2.Postav se na to, na čem sedíš. - Takže ty, co se ještě neposadili, poprosím, aby si rychle vyhledali nějaké sezení a začali číst od začátku.

POZOR - pokud to čteš na záchodě, sklop prkénko a přesvěč se, že tě unese. Vy s kolečkovými židlemi u počítačů buďte obzvlášť opartní. Blbý je, jestli to čteš v autě za jízdy, dál ve čtení raději pokračuj až zastavíš. Ve vlaku nebo v metru dej pozor na prudké pohyby vozidla. Pokud to čteš ve skalách a sedíš na romantické skalní římse nebo pohodlně klátíš noha v otevřeném okně ve třetím patře, už dál nečti. Omlouvám se, jestli se ze zdravotních důvodů nepostavíš, ale zase umíš zpívat nebo vyplazovat jazyk nebo tak. (pozn.red.- autor nenese právní ani jinou zodpovědnost za majetkové, zdravotní či morální následky vzniklé čtením jeho textu)

Stojíš? 3. A teď skoč dolů.

Skok, je to paráda, co? Pokud jsi opravdu skočil/a, můžeš vynechat následující odstavec, ten je určen pro ty, kdo neskočili. Jednou příjde doba, kdy skočí každý.

Je rozdíl skočit a neskočit. Můžeš si přečíst tisíckrát o tom, že někdo skočil, můžeš to stokrát vidět ve filmu, každej známej ti může desetkrát vyprávět o svém skoku, ale pokud aspoň jednou neskočíš taky, nikdy nepochopíš ten rozdíl. Nenutím tě to udělat, chceš nechceš, máš svobodnou vůli. Zkus si dočíst mé povídání do konce a pak si ho přečti ještě jednou od začátku. Možná to čteš na veřejnosti a někdo tě pozoruje a ty si říkáš, co by tomu on řekl, že někdo tak ctihosný a vážený jako ty leze po židlích a skáče. Možná tě pozorují podřízení nebo nadřízení nebo děti nebo rodiče nebo zákazníci a v tvém postavení se skákat nesluší. Všichni zkrátka od tebe očekávají, že budeš celý život spořádaně sedět a nikdy tě prostě nenapadne udělat něco tak neočekávaného jako je tohle. Jestli to takhle cítíš, že by sis rád/a skočil/a a jen ohledy na lidi kolem ti brání to v tuto chvíli a na tomto místě udělat, seber odvahu právě tady a teď a skoč. Odměna bude sladká. Prostě skoč, než budeš číst dál.

Skočil/a jsi. To bylo odvážné. Možná si říkáš, že skočit ze židle nebo z něčeho podobného žádnou odvahou není, ale já říkám, že překonat strach je vždycky odvážné. Možná jsi sebral/a odvahu až s posledními slovy předchozího odstavce, musel/a jsi překonat ostych vylézt na židli před ostatními lidmi, kteří vůbec nemají tušení, co a proč čteš a to je obrovská odvaha. A i tehdy, jestli jsi skočil/a hned na poprvé, to bylo odvážné, protože jsi absolutně neměl/a tušení, o co mi jde. Smekám před tvou moudrostí. - A jestli jsi stále neskočil/a, zkus to aspoň teď, protože té sladké odměny bude ubývat. Bez toho skoku nepochopíš, o čem je řeč, proč skok ze židle je odvážný nebo moudrý.

My dva máme něco společného, skočili jsme. Stáli jsme nahoře a zlomek vteřiny padali dolů. Ten okamžik nás spojuje. Ta chvíle je tak krátká, že člověk ani nestačí na nic myslet, prostě jen padá. Letíme vzduchem. Jsme ti, co skočili. Lidstvo se dělí na dvě skupiny, na ty, co skočili a na ty, co neskočili. I náš život má dva úseky, před skokem a po skoku.

A to je všechno. Neřeknu ti, jaký má tohle skákání význam. Skok je skok. Nic víc a nic míň. Ten skok bude mít jen takový význam, jaký mu dáš.

Mě třeba fascinuje, že takhle skáčou miliony lidí v desítkách zemí světa, přečtou si tohle a skočí a já mám tak něco společného s vámi se všemi, my všichni máme něco společného, skok. Úředníci v honosných bankách, čtenáři v internetových kavárnách, matky v domácnosti, důchodci u moře. Všichni čteme tenhle text a řekneme si: „dobrá skočím", postavíme se a uděláme to. Neznámá spolucestující v autobuse se najednou postaví a skočí. Jen tak, z čisté radosti z letu. Všichni kolem se na ní nechápavě dívají a nevědí, že ona se právě stala členkou Bratrstva skoku. A ona cítí sílu a svobodu, kterou jí ten skok dává.

Ten skok nemá žádný význam, ale stal se součástí našeho života. Ten skok je náš život