Sexuální obtěžování

Dnes jsem přišel do práce v nové košili, je žlutá s jemnými proužky. Už pět ženských se na mě zasněně dívalo a rozplývalo se, jak mi to sluší, že úplně zářím a že vypadám štíhlejší. Přemýšlím, jestli tohle není to v médiích propírané sexuální obtěžování.

Víte, v tomhle jsem laik, nikdo mě už dlouho sexuálně neobtěžoval, naposledy profesor Novák, který byl asi na tlustý chlapečky. Ale od té doby, co jsem shodil dvacet kilo, se se zasněnými ženskými pohledy roztrhl pytel. „No, ježiš, ty jsi ale hubenější, tobě to sekne.“ „Ty jo, ty jsi omládl.“ „Jak to děláš člověče, fakt ti to sluší.“ Celá armáda jich stojí v pozoru na schodech nebo na chodbě a neunikne jim ani chlup. Vždycky jsem červený až za ušima a nesměle se snažím z té trapné situace vybruslit.

Když jsem se svěřoval mamince, mávla rukou: „Tohle je houby sexuální obtěžování, to bys měl vidět nás za mlada,“ zasnila se, „když se chlapi na dílně ožrali, tam byly ruce všude.“ „Takže pokud mě nezatáhnou na dámské záchodky, tak to sexuální obtěžování není?“ „Jen si to užij.“ Znám mámu a ty její kámošky, za mlada si stěžovaly, ale teď, když by byly obtěžovaný rády, kde nic tu nic.

„Ty ale příjemně voníš,“ zarazil jsem se a rozhlížel se kolem, komu že to Lenka říká, podobně jsem se otáčel, když mi poprvé někdo řekl pane inženýre. „Máš novou voňavku, viď?“ „No, jak jsi to poznala?“ „Ty seš teďka takovej celej jinej.“ „Já?“ „No, pořád se usmíváš a tak.“ Všechny se na mě teď pořád usmívají, chvíli s nimi mluvím a září jak sluníčka. Lenka, Karla, Hanka. Proboha, co se to děje?

Nebo naše kantýnská: „Pojďte pane inženýre blíž,“ pokynula na mě při obědě, „no to je pěkná košile, takovou bych chtěla pro svýho muže. Jste v ní takovej štramák.“ "Pane inženýre, jak vy to děláte," vzdychla kuchařka, "dvacet kilo, to já bych nikdy nevydržela." „Jen kdyby pořád nenosil v kapse tu hroznou peněženku,“ přitočila se k nám Iva, „vždyť se na něj podívejte, paní kantýnská, jakou bouli tam má,“ a už se mi cpala rukou do kalhot. Bez peněženky a klíčů v kapse se cítím ztracený, jako bez ruky, a když mi je někdo bere, znejistím. „Ale stejně to panu inženýrovi sluší,“ nedaly se kantýnská ani kuchařka zviklat.

Jen jsem se vrátil do kanceláře, vpadla tam Karla a smála se. „Teď jsem na obědě potkala Lukáše, a on mi říká: ty jsi nějaká jiná, úplně celá záříš. Tak jsem mu vyprávěla, že před obědem jsem se bavila s tebou. A víš, co on mi na to řekl?“, vyjeveně jsem na Karlu koukal a čekal, co z ní vypadne, „ten by měl být tvůj manžel, ten tě dokáže změnit.“

Pomoc!!! Kde nechal tesař díru? Kudy uteču? Ještě že tu je Iva, vždycky, když se na chodbě potkáme, tak divně se na mě podívá a já se začnu bát o svou peněženku. Nebo, safra, proč jí tak láká ta moje kapsa...