Jistě, vejce není argument v demokratické politické diskusi. Ale při metání vajec po Paroubkovi a jeho melodyboys nejde o politiku. Podstata je v tom, že jeden chytrolín maje dostatek peněz, času a drzosti, obsadil veřejný prostor a začal nás zahlcovat svými řečmi plnými nenávisti, lží a urážek.
Veřejný prostor je část světa, kde se společně pohybujeme, který sdílíme, kde se setkáváme a kde komunikujeme. Tvoří ho ulice a náměstí našich měst, kavárny, obchody, kina, ale taky média jako jsou televize, rozhlas nebo noviny. A platí v něm pravidla slušného chování. Tahle pravidla neschvaluje demokraticky žádný parlament, vytváříme si je sami tak, aby se nám v tom společném veřejném prostoru dobře žilo. Nebudu tady o těch pravidlech psát (definovat je), ale většina z nás cítí, že jsou založena na věcech, jako je ohleduplnost, laskavost, úcta k druhým, respekt k času a názorům spoluuživatelů toho prostoru atd. Pokud jsou tato pravidla ctěna, může v tom veřejném prostoru jako nadstavba probíhat demokratická politika.
Co se ovšem stalo teď. Jeden neomalený hulvátský drzoun využil pravidlo, že do veřejného prostoru má přístup každý a začal se tam roztahovat a prohlašovat ten prostor za vlastní, vykřikovat tak, že ostatní neslyší vlastního slova, každého na potkání uráží a chce komandovat, vymýšlí si a lže a protože má dost peněz a nějakou tu rádoby moc, někteří (média) snad z touhy po zisku nebo ze strachu těmi jeho řečmi zaneřádili celý ten veřejný prostor tak, že před tou nenávistí a lží téměř není úniku, dokonce ani děti se před nimi neschovají.
Vlastně je to okupace, neproběhla žádná debata o tom, jestli nebo v jaké míře stojíme o to, vidět a slyšet pány Paroubka a Ratha. Teď se k nám cpou x-krát denně z televize nebo z novin, každé volné nároží je olepené jejich oranžovými kecy a celá politika je jeden velký souboj s jejich arogancí a mocichtivostí. A není zde žádný „demokratický" mechanismus, který by umožňoval lháře vykopnout a ty jeho lži vymazat, protože pán má prachy, pán je v parlamentu, pán si může „demokraticky" dělat a do televize říkat co chce. Ale vocaď pocaď.
Ten Paroubkův nenávistný křik prakticky znemožnil demokratickou debatu v tom veřejném prostoru, politika se smrskla na pouhé překřikování bez obsahu, nikdo neslyší racionální argumenty a místo hledání řešení všichni politici jen vymýšlejí jak křičet ještě víc. Dnes je Paroubkovo řvaní až terorizující a citlivým jedincům se z něho dělá špatně a pobyt ve veřejném prostoru je stresující. Těžko co s tím dělat a nějaké rozumné řešení dnes nemají ani ostatní politici. Snad totální porážka ve volbách by Paroubkovi ucpala ústa. Ale co když tím řvaním naopak volby vyhraje?
A tak když mimo chvíle voleb neexistují demokratické mechanismy, jak křiklouna umravnit, nastupují sebezáchovné mechanismy platné v tom veřejném prostoru. Většina přítomných od takového hulváta uteče, ale to není řešení, protože pán si pak myslí, že je vítěz a roztahuje se ještě víc a křičí čím dál hlasitěji, aby ho slyšeli i ti, co utekli. Někteří si ovšem naivně myslí, že ho utiší tím, že mu začnou tleskat, že aspoň přestane křičet na ně a bude řvát na druhé. Druhým řešením je s láskou se modlit, až ten řev přestane a křiklounovi dojde dech a prachy. Třetím pak dát mu před držku, to často ten hysterický záchvat zastaví, ale křiklouni jsou často bojovní, takže z toho pak bývá hospodská rvačka. Žádné řešení není ani dobré ani špatné, jen záleží na nátuře každého z nás, které zvolíme.
Když začal Paroubek před čtyřmi lety se svým řevem, zvolil jsem metody modlení a stažení, ale jak se k němu začali přidávat další (Rath, Filip, Klaus) a řev sílil, začala mě docházet trpělivost. A když to teď vypadá, že bych tohle řvaní měl po jeho vítězství ve volbách poslouchat další čtyři roky, myslím, že přišel čas na ten políček, aspoň symbolický v podobě vaječného bombardování. Snad tak dojde více lidem, že arogantní hulváti se nevolí.
Na tyrany se páchají atentáty, na velké tyrany platí jen velké atentáty. Paroubek je ovšem takový malý český tyránek, který nás terorizuje, když se koukáme na televizi, proto atentát na něj pomocí vajec je přiměřený způsob, jak vyjádřit naše znechucení.
