Nové služby Českých drah

České dráhy teď zavedly ve vlaku Intercity na trase Budapešť-Berlín novou službu, bezdomovci za jízdy vybírají koše. Vlastně se tím rozšířila nabídla služeb, které začaly ČD poskytovat už ve vlacích Pendolíno. Jednou jsem s ním omylem jel a zíral jsem s otevřenou pusou, někde mezi Kolínem a Pardubicema se neslyšně otevřely dotekem ovládané dveře a do vagonu vstoupila jakási osoba v ošuntěných šatech a se čtyřma igelitkama v rukou. Koukali jsme na ní s kamarádem jak na marťana a čekali, co se bude dít. Když šla paní kolem nás, vytáhla z igelitky mokrý hadr a začala stírat podlahu, pak ještě s dovolením vybrala koš. Byli jsme naprosto paf, takový komfort jsme opravdu nečekali.

Předpokládal jsem, že tyhle služby jsou poskytovány jen v Pendolínu, ale nedávno je zavedli i ve vlacích IC, tomu říkám pokrok a jít s dobou. Sedím takhle v kupé a jím banán, v tom se otevřou dveře a nějaký chlapík v odrbaném sáčku se chystá na koš. No proč ne, že? Měl už vymakanější technologii. Poté, co ho vybral, vložil dovnitř stránku z nějakého magazínu, který si přinesl sebou, jistě proto, aby zbytky jídla nezůstaly přilepené na dně koše. Pak čekal, dokud nedojím banán a požádal mě, abych mu dal slupku. Pravděpodobně je to v ceně příplatku, takže jsem neprotestoval.

Od té doby se tahle služba již stala nepsaným standartem, vždycky se těším, s jakým dalším bezdomovcem se seznámím. To vyvrací tezi, že České dráhy zaostávají za světem, troufám si tvrdit, že v téhle službě jsou světovým lídlem, před japonskými i francouzskými drahami. Občas ale dumám, co vedlo ČD k jejímu zavedení. Mám teorii, že když se chce někdo bez peněz dostat z Budapešti do Berlína, tak si tu cestu prostě odpracuje vybíráním košů za jízdy, podobně se dřív cestovalo přes oceány.

Také jsem si všiml, že jak některé vlaky jezdí čím dál rychleji, jiné jezdí čím dál pomaleji, pravděpodobně je tam nějaká skrytá zákonitost, že nelze jinak. Možná skrytý přesun energií, prostoru či času nebo něco podobného z kvantové fyziky. Například na té naší trase měly vlaky stále pětiminutové zpoždění, což bylo nepříjemné. České dráhy v rámci zlepšování služeb, tato zpoždění odstranily, prodloužily jízdní dobu o pět minut. Ale co čert nechtěl, pětiminutové zpoždění zůstalo. O rok později to zkusily znova, pět minut přeci není žádný problém a opět posunuly jízdní řád. Zpoždění? Zůstalo!  Výsledkem je, že obvyklý čas jízdy na těch 20 kilometrů je hodina, motoráček se sune krajinou rychlostí jízdního kola, občas na pět deset minut zastaví, aby si mohli cestující lépe prohlédnout nádraží nebo pole a dojedeme s obvyklým pěti minutovým zpožděním. Ale je to mnohem lepší než před lety, protože Pendolíno jezdí čím dál rychleji.

Jen si pořád říkám, kde je zakopán pes s tím zpožděním, protože podle jízdního řádu z roku 1927, který mám doma, těch 20 kilometrů jezdily parní lokomotivy za 40 minut.